17 C 106/2021-24 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 41 733,84 Kč s kapitalizovaným úrokem od 2. 6. 2019 do 13. 2. 2020 ve výši 22 337,13 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 28 741,96 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení. Uvedla, že po posouzení úvěruschopnosti uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě jí poskytla úvěr 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 111,33 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč, splatných vždy k 1. dni v měsíci, počínaje [datum]. Žalovaná se ocitla v prodlení již s úhradou první splátky, následně zaplatila opožděně každou splátku a od [anonymizováno] [rok] hradila maximálně 1 000 Kč měsíčně. Proto byla opakovaně vyzývána k doplacení dlužných splátek, což se nestalo, a tak ke dni 13. 2. 2020 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Do [datum] žalovaná zaplatila celkem 19 382 Kč. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru 28 741,96 Kč, smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s úhradou splátky úvěru, smluvní pokutu 12 042,88 Kč za prodlení s úhradou nesplacené jistiny úvěru po zesplatnění (ve výši 0,1 % denně z částky 28 741,96 Kč od 14. 2. 2020 do data vyhotovení žaloby [datum]) a poplatek za upomínku 450 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku 22 337,13 Kč. Proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] z [datum] včetně smluvních podmínek, potvrzením o provedení úhrady, dopisem o zesplatnění úvěru, výpisem z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, úvěrovou zprávou NRKI–BRKI a zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované ne její účet neúčelový spotřebitelský úvěr 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za ně úrok ve výši 111,33 % ročně, celkem tedy 89 760 Kč, a to v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč, počínaje [datum] a splatných vždy do jednoho měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky. Součástí smlouvy strany učinily smluvní podmínky, které stanovily postup pro případ prodlení žalované a které byly, stejně jako samotná smlouva, opatřeny jejím podpisem. Dne [datum] žalobkyně odeslala pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalované s poznámkou [anonymizována dvě slova] na účet uvedený žalovanou ve smlouvě č. [bankovní účet] částku 30 000 Kč (potvrzení [právnická osoba], o provedení tuzemské odchozí úhrady). Dopisem ze [datum] žalobkyně oznámila žalované, že s ohledem na marné uplynutí lhůty 30 dnů poskytnuté v předchozí upomínce se stal závazek ze smlouvy o úvěru [číslo] v celém rozsahu splatným ke dni 13. 2. 2020; současně ji vyzvala k zaplacení celkové částky 52 725,55 Kč do 2. 3. 2020. 6. Pokud jde o posuzování úvěruschopnosti žalované učiněné ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy, považuje soud za prokázané, že žalobkyně lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s nulovým záznamem (výpisy z těchto evidencí). Dále si žalobkyně opatřila úvěrovou zprávu z rejstříku NRKI-BRKI, ze které je zřejmé, že žalovaná v té době měla sedm dalších závazků, z toho pět splátkových závazků v celkové nesplacené výši 293 775 Kč a s celkovou měsíční splátkou 6 701 Kč, jeden závazek nesplátkový a jeden závazek z kreditní karty; konkrétně se jednalo o následující závazky: z osobního úvěru vzniklého [datum], který činil 50 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 2 309 Kč až do [datum], přičemž zbývalo zaplatit celkem 83 124 Kč, z osobního úvěru vzniklého [datum], který činil 130 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 2 048 Kč až do [datum], přičemž zbývalo zaplatit celkem 133 151 Kč, z osobního úvěru vzniklého [datum], který činil 30 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 1 339 Kč až do [datum], přičemž zbývalo zaplatit celkem 40 918 Kč, z osobního úvěru vzniklého [datum], který činil 29 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 588 Kč až do [datum], přičemž zbývalo zaplatit celkem 31 179 Kč, z osobního úvěru vzniklého [datum], který činil 5 000 Kč, měl být splácen v měsíčních splátkách po 417 Kč až do [datum], přičemž zbývalo zaplatit celkem 5 403 Kč, z kontokorentního účtu vzniklého [datum] s úvěrovým limitem 22 000 Kč, z něhož bylo využito 18 155 Kč, z kreditní karty založené [datum] s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. 7. Vedle uvedených závazků měla v té době žalovaná podány dvě žádosti o poskytnutí osobního úvěru na částky 130 000 Kč a 10 000 Kč, patnáct jejích dalších žádostí o poskytnutí osobního úvěru na částky od 3 000 Kč do 367 203 Kč za dobu od června 2018 bylo poskytovateli odmítnuto. 8. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uváděla žalobkyně. 11. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. 12. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebi