17 C 199/2021-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 26 770 Kč spolu se sjednaným úrokem od 12. 10. 2018 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 19. 10. 2018 do zaplacení z částky 7 446,97 Kč a sjednaným úrokem od 4. 1. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 11. 1. 2019 do zaplacení z částky 10 000 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 120 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje 7. 9. 2017 a konče 11. 10. 2018. Žalovaná uhradila pouze 4 250 Kč a dluží 7 446,97 Kč na jistině a 2 223,03 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 30. 11. 2017 a konče 3. 1. 2019. Žalovaná uhradila pouze 300 Kč a dluží 10 000 Kč na jistině, 1 168,97 Kč na úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy, 2 000 Kč na poplatku za administrativní činnost a 3 931,03 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě společnost [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti částku 8 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 1 120 Kč, poplatku 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 13 920 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je svobodná, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, nemá jiné úvěry, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr v základní škole jako asistentka pedagoga, měsíčně vydělává [částka] čistého, dále má příjem [částka] plynoucí ze státní podpory, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka], její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí [částka]. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno [částka]. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy, potvrzení zaměstnavatele o příjmu, příjmových složenek (karta zákazníka). Ve druhém případě společnost [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti částku 10 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 1 400 Kč, poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 17 400 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je svobodná, má čtyři nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, má jiný úvěr u téže společnosti na celkovou částku 1 000 Kč (zřejmě má jít o výši měsíční splátky – poznámka soudu), je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr v základní škole jako asistentka pedagoga, měsíčně vydělává [částka] čistého, dále má blíže neoznačený vedlejší příjem [částka], měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka], její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí [částka] a splátky úvěrů/zápůjček 1 000 Kč. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno [částka]. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z pracovní smlouvy a potvrzení zaměstnavatele o příjmu (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalované, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem). 4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). 5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byla typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění