17 C 207/2021-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 508,16 Kč spolu se sjednaným úrokem od 25. 8. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 1. 9. 2019 do zaplacení z částky 4 309,77 Kč a sjednaným úrokem od 24. 1. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 22. 6. 2019 do zaplacení z částky 8 266,44 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 3 041 Kč, odměnou za zpracování a doručení 6 756 Kč, odměnou za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 5 012 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 531 Kč, konče 24. 8. 2019. Žalovaný uhradil pouze 24 780 Kč a dluží 4 309,77 Kč na jistině, 170,32 Kč na úroku, 1 463,31 Kč na poplatku za zpracování a doručení a 1 085,57 Kč na poplatku za komfortní a flexibilní splácení. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 331 Kč, odměnou za zpracování a doručení 3 683 Kč, odměnou za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 2 346 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 45 týdenních splátkách po 386 Kč, konče 23. 1. 2020. Žalovaný uhradil pouze 3 400 Kč a dluží 8 266,44 Kč na jistině, 870,29 Kč na úroku, 2 946,44 Kč na poplatku za zpracování a doručení a 1 395,99 Kč na poplatku za komfortní a flexibilní splácení. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou z téhož dne, smlouvou o zápůjčce z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 17 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 14 809 Kč, představující součet úroku 3 041 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 6 756 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 012 Kč. Celkovou dlužnou částku 31 809 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 531 Kč, počínaje uplynutím týdne od data uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, nemá žádné vyživované osoby, je zaměstnaný na plný pracovní úvazek u [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], má čistý měsíční příjem [částka], ostatní měsíční příjem [částka], další čistý příjem domácnosti činí [částka] měsíčně, přičemž zdroj příjmu je jeden, splácí [částka] měsíčně na úhradu jiných zápůjček, jím odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy/ŽL [číslo] a ze dvou výplatní pásek 4, [číslo] (zákaznická karta). Ve druhém případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 10 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o poplatek 7 360 Kč, představující součet úroku 1 331 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 3 683 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 346 Kč. Celkovou dlužnou částku 17 360 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 386 Kč, počínaje uplynutím týdne od data uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, nemá žádné vyživované osoby, je zaměstnaný na plný pracovní úvazek u [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], má čistý měsíční příjem [částka], další čistý příjem domácnosti činí [částka] měsíčně, přičemž zdroj příjmu je jeden, splácí [částka] měsíčně na úhradu jiných zápůjček, jím odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Poskytovatelka zápůjčky uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy/ŽL na neurčito a ze dvou výpisů z bankovního účtu [číslo], [číslo] (zákaznická karta). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem). 4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). 5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný byla typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom