26 C 143/2021-40 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené 1) půjčce, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi dne 17. 10. 2012 uzavřené Smlouvy o zápůjčce [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 12 540 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 60 hotovostních splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 11. 12. 2013. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží částku 27 080 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 22. 9. 2016, změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 22. 9. 2016, ve které byl zároveň vyzván, aby dluh nové věřitelce zaplatil ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. 2) půjčce, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi dne 18. 6. 2012 uzavřené Smlouvy o zápůjčce [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 251 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 45 hotovostních splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 29. 4. 2013. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží částku 8 949 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 22. 9. 2016, změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 22. 9. 2016, ve které byl zároveň vyzván, aby dluh nové věřitelce zaplatil ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Protože žalovaný nereagoval na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení těchto peněžitých pohledávek, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé tak, jak jej žalobkyně ve vztahu k půjčce [číslo] ze dne 17. 10. 2012 popsala v návrhu, a soud proto na něj pro stručnost odkazuje. Žalobkyně prokázala smlouvou o zápůjčce ze dne 17. 10. 2012 svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 12 540 Kč v pravidelných hotovostních 60 týdenních splátkách po 459 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k ní ze dne 22. 9. 2016 prokázala svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla předmětnou pohledávku ve výši 27 080 Kč od původní věřitelky. Prokázala dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2016, že původní věřitelka žalovaného uvědomila o změně v osobě věřitele, a že žalovaného zároveň vyzvala k zaplacení nesplacené části dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2018 žalobkyně prokázala též své tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. 4. Na základě dokazování dospěl soud v rámci závěru o skutkovém stavu k závěru, že žaloba je ve vztahu ke smlouvě o půjčce ze dne 17. 10. 2012 důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně posoudila s odbornou péčí jeho schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však nebyla žádným důkazem prokázána, neboť ve spise není založen žádný označený důkaz prokazující splnění této zákonné povinnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Z žádného důkazu tedy nebylo zjištěno, jaké byly v té době osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného, a zda tyto skutečně umožnily být účastníkem úvěrového právního vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně. Soud ve věci nařídil jednání a měl v úmyslu procesně poučit žalobkyni v tomto směru tak, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti a označila k nim důkazy pod sankcí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně se však z jednání omluvila, k jednání se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti využít dobrodiní soudu v naznačeném směru. 5. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále také jen„ zákon“), se tento předpis nepoužije na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu, s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e/). Podle § 9 tohoto předpisu, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. 6. Při právním posouzení věci postupoval soud ve smyslu Hlavy I. – ustanovení přechodná a závěrečná – dílu I. – přechodná ustanovení – oddílu I. – všeobecná ustanovení - § 3028 odst. 3 zákona č. 89/202 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, podle dosavadních právních předpisů, tedy podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“). 7. Soud s ohledem na popsanou právní úpravu dovodil ve vztahu k první v žalobě tvrzené smlouvě, že žalobkyně neprokázala existenci této smlouvy o půjčce uzavřené její právní předchůdkyní s žalovaným, neboť z důvodu nesplnění zákonného požadavku právní předchůdkyní žalobkyně zkoumat úvěruschopnost před poskytnutím půjčky žalovaného, byla-li taková smlouva vskutku uzavřena, je tato absolutně neplatná. Z důvodu její neplatnosti nevznikly stranám žádná práva a žádné z ní vyplývající povinnosti. Žalobkyně na druhou stranu prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala žalovanému na základě jednání ze dne 17. 10. 2012 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil toliko částku 460 Kč, jakož i to, že tuto nesplacenou pohledávku nabyla od právní předchůdkyně postupní smlouvou ze dne 22. 9. 2016. Jestliže žalovaný obdržel tyto peníze na základě neplatného právního jednání, lze dovodit, že se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat (§ 451 a násl. o. z.). K vrácení této částky byl žalovaný vyzván právní předchůdkyní žalobkyně ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení o změně v osobě věřitele na účet žalobkyně v písemnosti ze dne 22. 9. 2016. Má se za to, že tato písemnost byla žalovanému doručena třetí pracovní den ode dne jejího odeslání, a pokud na svůj dluh v této lhůtě nezaplatil ničeho, jedenáctým dnem se dostal do prodlení se zaplacením tohoto dluhu. Splatnost pohledávky nastala 27. 9. 2016. Žalovaný je proto povinen od následujícího dne po splatnosti zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 14 540 Kč. Z důvodu popsané neplatnosti tvrzené smlouvy o zápůjčce nevznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve sjednané době splatnosti ve smlouvě ze dne 17. 10. 2012 a doba splatnosti přiznané pohledávky nastala až po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně k jejich zaplacení. Soud proto ve smyslu § 451a násl. o. z., žalobě v rozsahu částky 14 540 Kč s příslušenstvím vyhověl a v rozsahu v ostatních v žalobě uplatněných nároků ve vztahu ke smlouvě 1), žalobu zamítl. 8. Pokud se týká nároků uplatněných ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 18. 6. 2012 (smlouva [číslo]), zde žalobkyně neunesla důkazní břemeno v celém rozsahu, tzn., že neprokázala vůbec existenci jakéhokoliv vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neprokázala, že by žalovaný od původní věřitelky obdržel jakékoliv finanční prostředky, které se zavázal v jakékoliv době vrátit a neprokázala ani to, zda žalovaný na dluh částečně platil či nikoliv, neboť spolu s žalobou nepředložila k této smlouvě jediný listinný důkaz na podporu svých tvrzení. Protože se k nařízenému jednání s omluvou nedostavila