26 C 146/2021-52 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené části úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2013, na sporožirovém účtu, který vedla právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného na základě smlouvy o účtu ze dne 28. 2. 2013. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně žalobkyni zaplatit. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením kontokorentního úvěru, proto banka úvěr ke dni 21. 12. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení nedoplatku úvěru. Žalovaný dluh nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně následně tuto pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 30. 1. 2020, účinné od 1. 12. 2020. Celková pohledávka za žalovaným činila 7 279,35 Kč a čítala nezaplacenou jistinu ve výši 5 804,44 Kč, úrok z úvěru do 1. 12. 2020 ve výši 957,38 Kč a úrok z prodlení do 1. 12. 2020 ve výši 517,53 Kč. Protože žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této částky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu brojil žalovaný podaným odporem s tím, že žalovaný nárok neuznal. Uvedl, že mu byl úvěr poskytnut na základě smlouvy ze dne 18. 12. 2013 a nerozumí tomu, proč žalobkyně staví splatnost svého žalobou uplatněného nároku ke dni 31. 12. 2019. K tomuto dni snad mělo dojít k převodu žalované pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, a pokud vyplývá jednoznačně z úvěrové smlouvy, že úvěr byl poskytnut na dobu jednoho roku a měl být splacen 12 stejně vysokými splátkami jistiny placenými měsíčně, má za to, že nárok je promlčen, neboť žaloba byla k soudu podána až 23. 3. 2021. 3. U ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud následně provedl dokazování, přičemž zjistil ze smlouvy o osobním účtu u [právnická osoba] [anonymizováno] (dále také jen„ banka“), že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným existoval smluvní vztah na základě této smlouvy uzavřené dne 28. 2. 2013, na základě něhož vedla banka pro žalovaného bankovní korunový účet č. [bankovní účet] (dále jen„ účet“). Bylo dále zjištěno ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 12. 2013 (dále jen„ smlouva“), že se ve smlouvě banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši až 5 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na jeho účtu. Tento kontokorentní úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou 18,9 %. Žalovaný byl oprávněn, od toho data čerpat kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, který se zavázal ode dne čerpání zaplatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Po splacení celého úvěru byl oprávněn na základě smlouvy opětovně čerpat úvěr až do sjednané výše, a to i opakovaně. Při takovém opětovném čerpání úvěru byl povinen opět úvěr splatit do jednoho roku ode dne, ve kterém úvěr po jeho úplném splacení začal znovu čerpat (bod 3.4, 4.1 smlouvy). V obsahu smlouvy (bod 4.3) si banka vyhradila možnost úvěr při jeho nesplacení okamžitě zesplatnit. Tato smlouva nabyla účinnosti okamžikem jejího podpisu (bod 7.2) a byla uzavřena na dobu neurčitou. Z výpisu účtu žalovaného za dobu od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2019 soud zjistil, že v měsíci lednu 2019 vyčerpal žalovaný kontokorent ve výši 5 000 Kč a se splatností dne 14. 12. 2019. V měsíci únoru vyčerpal žalovaný rovněž částku kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč se splatností dne 18. 2. 2020. V měsíci březnu znovu žalovaný vyčerpal kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž splatnost úvěru nastala 18. 3. 2020. Dne 18. 2. 2019 byla žalovanému na účet poukázána příchozí platba 15 230 Kč, z níž byla částka 5 000 Kč započtena na úhradu přečerpaného kontokorentu 5 000 Kč. Dne 18. 3. 2019 byla na účet žalovaného připsána částka 9 070 Kč, ze které rovněž část ve výši 5 000 Kč byla započtena na přečerpání kontokorentu. Od měsíce dubna 2019 do měsíce července 2019 nebyla na účet žalovaného poukázána žádná vyšší částka přesahující výši čerpaného kontokorentního úvěru 5 000 Kč. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 23. 12. 2019 soud zjistil, že banka dne 22. 12. 2019 převedla pohledávku přečerpaného nepovoleného debetu z účtu žalovaného na evidenční účet pohledávek a vyzvala žalovaného, aby z důvodu jejího odstoupení od dohody svůj dluh vůči bance včas vyrovnal. Z výpisu z debetního účtu žalovaného zpracovaného k 1. 12. 2020 soud zjistil, že ke dni 21. 12. 2019 činil nesplacený zůstatek na kontokorentním úvěru v částce 5 804,44 Kč na jistině, na úrocích v částce 957,38 Kč a na úrocích z prodlení v částce 517,53 Kč, celkem tak dluh ve výši 7 279,35 Kč. Pohledávku v této výši nabyla žalobkyně od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 O postoupení této pohledávky vyrozuměla banka žalovaného v oznámení z 28. 12. 2020, kde jej vyzvala k úhradě dluhu ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení tohoto dluhu v předžalobní výzvě z 3. 2. 2021 a téhož dne mu tuto listinu odeslala poštou, jak se podává z podacího lístku. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v žalobě. Bylo zjištěno, že mezi bankou a žalovaným existoval smluvní vztah založený smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 18. 12. 2013, ve které se banka zavázala ode dne podpisu smlouvy poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně vrátit bance během jednoho roku odčerpáním této částky v pravidelných splátkách v částkách, které si sám určil. Po úhradě povoleného debetu byl žalovaný oprávněn opět čerpat sjednaný kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč a byl znovu zavázán dluh na kontokorentním úvěru uhradit v jím stanovených splátkách ve sjednané době 1 roku. Pro případ prodlení se zaplacením dluhu byla banka oprávněna požadovat okamžité splacení tohoto úvěru. Z platební historie na účtu žalovaného od 1. 1. 2019 se podává, že žalovaný dne 14. 12. 2018 vyčerpal na svém účtu sjednaný kontokorent 5 000 Kč, se splatností dne 14. 12. 2019. Z výpisu z účtu za měsíc únor 2019 vyplývá splatnost čerpaného kontokorentu ve výši 5 000 Kč ke dni 18. 2. 2020, když ke dni 18. 2. 2019 banka započetla na vyčerpaný kontokorent částku 5 000 Kč z připsané platby ve prospěch účtu žalovaného. Podle výpisu z účtu žalovaného za březen 2019 nastala další splatnost kontokorentu ve výši 5 000 Kč dne 18. 3. 2020, když na vyčerpanou část kontokorentu v této výši banka započetla dne 18. 3. 2019 částku v této výši z připsané platby ve prospěch účtu žalovaného. Od měsíce dubna 2019 až do konce měsíce července 2019 nebyla na účet žalovaného připsána žádná částka přesahující vyčerpaný kontokorent a jak se podává z posledního výpisu za měsíc červenec 2019, splatnost naposledy čerpaného kontokorentu ve výši 5 000 Kč zůstala stejná, tedy ke dni 18. 3. 2020. Banka ke dni 22. 12. 2019 převedla nesplacenou část kontokorentu na evidenční účet pohledávek a vyzvala žalovaného, aby neprodleně vyrovnal vůči ní dluh na kontokorentním úvěru. Ke dni 21. 12. 2019 vyčíslila žalobkyně dluh na jistině a úrocích celkem částku 7 279,35 Kč a tuto pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele dne 28. 12. 2020 písemně uvědomen a byl zároveň vyzván, aby dluh z kontokorentního úvěru zaplatil ve prospěch žalobkyně. Žalovaný na výzvu banky nereagoval a nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobkyně a tento dluh nezaplatil. 5. Žalobkyně prokázala v řízení svou věcně právní legitimaci a prokázala také, že její nárok je důvodný. Ačkoliv soudu nebyla známá platební historie žalovaného přede dnem 1. 1. 2019 a z výpisu z r. 2019 pouze vyplývá, že kontokorentní úvěr žalovaný vyčerpal (v roce 2018) dne 14. 12. 2018, neboť splatnost této částky nastala 14. 12. 2019 (jeden rok od vyčerpání), nemá soud pochyb o tom, že do prodlení se zaplacením kontokorentního úvěru, resp. jednotlivých splátek ode dne jeho čerpání, se žalovaný dostal až od měsíce dubna 2019, kdy již vyčerpanou částku 5 000 Kč nehradil podle smlouvy řádně a včas. Splatnost poslední splátky tohoto dluhu tohoto dluhu měla uplynutím sjednané doby splacení 14 roku, tedy dne 18. 3. 2020. Žalovaný na vyčerpanou část kontokorentu již žádnou splátku nepoukázal a banka byla proto ze smlouvy oprávněná část úvěru, s jejímž zaplacením se dostal žalovaný do prodlení, zesplatnit. To banka učinila a v dopise ze dne 23. 12. 2019, vyzvala žalovaného k doplacení nezaplacené části dluhu. Na tuto písemnost žalovaný nereagoval a banka pohledávku žalovaného na nesplaceném úvěru čítající ke dni 21. 12. 2019 částku 7 279,35 Kč postoupila žalobkyni smlouvou o po