26 C 190/2021-44 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nedoplatku na spotřebním úvěru, který byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut žalovanému na základě mezi nimi dne 14. 11. 2017 uzavřené úvěrové smlouvy [číslo]. Podle tvrzení žalobkyně její předchůdkyně po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla mu úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný spolu s poplatkem ve výši 10 350 Kč zavázal zaplatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč se splatností poslední splátky dne 14. 12. 2018. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 21 750 Kč, a protože zbylou část úvěru v době splatnosti nezaplatil, je oprávněná po něm požadovat mimo dlužné jistiny též úrok z prodlení, smluvní pokutu, sankční poplatky a náklady k vymáhání této částky. Žalobkyně pohledávku čítající nezaplacenou část úvěru ve výši 6 177,60 Kč s příslušenstvím nabyla od právní předchůdkyně postupní smlouvy ze dne 21. 12. 2020. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena původním věřitelem v dopise ze dne [datum]. Žalovaný dluh nezaplatil, a proto se žalobkyně domáhá tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 3. Platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 4. Soud u jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila a k němuž se žalovaný nedostavil, provedl dokazování listinami, přičemž vzal za prokázána tvrzení žalobkyně, že byla mezi její právní předchůdkyní [právnická osoba] a žalovaným dne 14. 11. 2017 uzavřená úvěrová smlouva, na základě které tehdejší věřitelka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a že se zavázal ve smlouvě žalovaný tuto částku spolu s poplatkem ve výši 10 350 Kč zaplatit v pravidelných 13 splátkách po 1 950 Kč se splatností poslední splátky 14. 12. 2018. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný na úvěr zaplatil ve splátkách částku 21 750 Kč. Soud nemá ani pochyb o tom, že nesplacenou část úvěru žalobkyně nabyla postupní smlouvou od původní věřitelky a že původní věřitelka dne 19. 1. 2021 oznámila žalovanému změnu v osobě věřitele. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru, postupní smlouvy, výpisu z obchodního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně, z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního dokladu. Soud nadto zjišťoval, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti plynoucí jí před poskytnutím úvěru zjišťovat schopnost úvěrovaného úvěr splácet, jak ji plyne zejm. z § 86 a § 87 zákona č. 256/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SÚ“). Žalobkyně předložila k důkazu o tom žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ve kterém příslušný pracovník úvěrující společnosti vycházel z údajů poskytnutých mu žalovaným a z něhož se podává, že žalovaný tvrdil svůj příjem z důchodu ve výši 10 315 Kč a výdaje ve výši 5 750 Kč, které byly tvořeny náklady na bydlení a stravným. V předtisku je pak zaškrtnuté políčko a dopsáno, že bylo vycházeno„ z útržků složenek a ze smlouvy“. Tyto listiny však nebyly žalobkyní předloženy. Soud měl u jednání v úmyslu poučit žalobkyni tak, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru její předchůdkyní a aby označila k tomu důkazy, ovšem žalobkyně sama svou neúčastí u soudního jednání se sama zbavila této možnosti a tudíž neprokázala, že by tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřená až po řádném vyhodnocení finančních možností žalovaného úvěr splátkami ve výši 1 950 Kč měsíčně splácet. V řízení nebyly skutečně objektivizovány tvrzené příjmy a tvrzené výdaje žalovaného a nebylo tedy prokázáno, že právní předchůdkyně s odbornou péčí zkoumala aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalovaného. V tomto případě zjevně vycházela z údajů, které uvedl žalovaný, a to aniž by si ověřila z rozhodných dokladů, zda skutečně náklady na bydlení má žalovaný v tvrzené výši a zda skutečně mu postačí na stravu částka 2 000 Kč měsíčně. Lze totiž úspěšně pochybovat o tom, že tato částka objektivně odpovídá skutečné spotřebě žalovaného. Soud z uvedeného důvodu posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to právě z důvodu nedostatečného splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1., 2 věta prvá zákona o SÚ, pročež podle § 87 odst. 1 téhož předpisu, je z takového důvodu smlouva neplatná. 5. Protože v řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný z poskytnutých prostředků vrátil právní předchůdkyni žalobkyně více, než obdržel, není na místě rozhodnout o jeho povinnosti vrátit z neplatného právního jednání bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., žalobkyni jako nové věřitelce skutečně vyčerpané a nevrácené prostředky. Z uvedeného důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalovanému nárok na jejich zaplacení nepřiznal, neboť nebylo ze spisu zjištěno, že by mu byly nějaké náklady vznikly.