7 C 237/2021-29 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 858 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 20,5 % ročně shora ve výroku specifikovaným s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 14 000 Kč, kterou měla splatit do 13. 12. 2017 včetně částky 11 705 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 20,5 % ročně za půjčené peněžní prostředky 1 843 Kč, odměnu za zpracování půjčky 2 877 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 6 985 Kč. Ke dni [datum] činil dluh na jistině 3 019,13 Kč, sjednaný úrok 1 790 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso 838, 87,25 Kč. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] částku 500 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. 2. Žalované byla doručena žaloba, usnesení dle § 114a odst.2 písm.a) a dle § 115a o. s. ř. postupem dle § 49 o. s. ř. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud má za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 14 000 Kč, kterou měla splatit do 13. 12. 2017 včetně částky 11 705 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 20,5 % ročně za půjčené peněžní prostředky 1 843 Kč, odměnu za zpracování půjčky 2 877 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 6 985 Kč. Ke dni [datum] činil dluh na jistině 3 019,13 Kč, sjednaný úrok 1 790 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso 838, 87,25 Kč. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] částku 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. (Prokázáno ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] s potvrzením o vyplacení hotovosti žalované, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum]). 5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. 6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Na výzvu soudu ohledně doplnění informací k prověření bonity žalované, žalobkyně reagovala tak, že nemá k dispozici kartu klienta. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaná se nevzpěčovala údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, tak žalobkyně tyto řádně neprověřila a ani žalovanou nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou, když soudu nepředložila ani kartu klienta, ze které by bylo lze dovodit k bonitě potřebné údaje o příjmech a údaje týkající se osobního stavu a majetkových poměrů, počtu vyživovaných osob v domácnosti, výdajů její domácnosti a disponibilního zůstatku na její obživu. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, nebyly předloženy výplatní pásky, pracovní smlouva, ze kterých mělo být při posuzování bonity žadatele o úvěr vycházeno. Navíc z informačního systému soudu bylo lze zjistit, že žalovaná dluží dalším věřitelům z titulu neplacení energií, jiných dodávaných komodit nebo úvěrů, např. ve věcech vedených zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], a podle exekučních věcí také dalším věřitelům. Je zřejmé, že tyto další závazky žalované žalobkyně vůbec nezjišťovala. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z.). 9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky na smlouvu o zápůjčce ve výši 14 000 Kč bez právního důvodu, žalovaná zaplatila na jistině 10 980,87 Kč, proto nezbylo soudu než žalobu zamítnout v rozsahu shora ve výroku I. a uložit žalované doplatit 3 019,13 Kč, a to vše z titulu bezdůvodného obohacení. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř., podle převážné úspěšnosti žalobkyně ve sporu náleží jí přiznat náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. V této částce je zahrnuta odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná předžalobní výzva k zaplacení a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/96 Sb. ve výši 600 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. ve výši 300 Kč, celkem 900 Kč zvýšených o položku 21 % DPH o 189 Kč v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř., takže náklady řízení včetně soudního poplatku 400 Kč a DPH činí 1 489 Kč. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil soud zaplatit žalovanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.