9 C 254/2020-19 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplaceném úvěru, který byl poskytnut žalované dne [datum] právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen původní věřitel), na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě uvedené smlouvy poskytl původní věřitel žalované částku 2 000 Kč, kterou se žalovaná spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 1 940,80 Kč zavázala původnímu věřiteli vrátit ve splatnosti do 30. 9. 2018. Žalovaná porušila smluvní ujednání, neboť úvěr řádně a včas nesplatila. Původní věřitel proto úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k zaplacení jeho nedoplatku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] nabyla žalobkyně pohledávku za žalovanou od původního věřitele, přičemž změna osoby věřitele byla žalované oznámena v dopise z 21. 1. 2020. V uvedené písemnosti byla též vyzvána k zaplacení dlužné částky, která ke dni postoupení pohledávky činila 6 190,92 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila na svůj dluh žádnou částku. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. K jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaná bez omluvy nedostavila. 4. Z předložených listin a označených k důkazu žalobkyní, mj. ze smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace SÚ, oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu, jakož i z výzvy před podáním žaloby a podacího archu soud vzal za prokázaný skutkový stav, jak jej žalobkyně popsala v žalobě, a proto pro stručnost na něj odkazuje. Bylo zjištěno, že na základě distanční (na dálku uzavřené) smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který se žalovaná zavázala v dohodnuté době splatnosti i s poplatkem za poskytnutí úvěru vrátit. Žalovaná úvěr nesplatila a nesplacená část úvěru včetně příslušenství a sankcí činí žalovanou částku. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou postupní smlouvou ze dne [datum], změna v osobě věřitele jí byla oznámena dne 21. 1. 2020 dopisem předaným k poštovní přepravě 23. 1. 2020. Oznámení o změně na straně věřitele obsahovalo výzvu, aby žalovaná dluh uhradila do 10 dnů po obdržení této písemnosti. Žalovaná byla naposledy vyzvána k zaplacení dluhu v předžalobní upomínce z 23. 6. 2020. Jak se podává ze sdělení původního věřitele v oznámení o postoupení pohledávky, ke dni postoupení pohledávky činil její dluh 6 190,92 Kč. Ze sdělení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že poté, co žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku za žalovanou, neuhradila žalovaná na dluh již žádnou částku. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost věřitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelské úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti věřitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Žalobkyně v žalobě o své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru ze strany jeho poskytovatele neuvedla nic konkrétního a k tomu neoznačila ani žádný důkaz. Svou omluvenou neúčastí u ústního jednání se sama zbavila využít dobrodiní soudu spočívajícího v poskytnutém poučení směřujícím k tomu, aby tyto skutečnosti, které jsou právně důležité pro posouzení tvrzeného smluvního vztahu, dodatečně u jednání dotvrdila a označila k nim důkazy. Protože tak neučinila, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla v řízení břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran tvrzeného kontraktu založeného smlouvou o úvěru ze dne [datum]. 7. V řízení bylo nepochybně zjištěno, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 2 000 Kč, z níž ničeho nevrátila. Z důvodů výše popsaných má soud za to, že uvedenou finanční částku žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně na základě absolutně neplatné smlouvy (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.)), a protože se tak na úkor věřitele obohatila, je povinna to, oč se obohatila, ochuzené vydat. Soud z uvedeného důvodu žalovanou zavázal k zaplacení částky 2 000 Kč, když žalobkyně prokázala, že tuto pohledávku nabyla od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy. Ve zbylé části žalovaného nároku z důvodu absolutní neplatnosti tvrzené úvěrové smlouvy nezbylo než žalobu zamítnout. 8. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2991 a násl. o. z. Nárok na zákonný úrok z prodlení byl přiznán žalobkyni od prvního dne prodlení žalované se zaplacením dluhu, tzn. od marného uplynutí desetidenní lhůty stanovené jí k zaplacení dluhu v dopise z 26. 7. 2019 předaného k poštovní přepravě dne 29. 7. 2019 a doručeného žalované dne 30. 7. 2019, když z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nelze ke splatnosti v ní uvedené jakkoliv přihlížet (§ 1958 odst. 2 o. z.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že z větší části procesně úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznal, neboť ze spisu nebylo zjištěno, že by jí byly v řízení nějaké náklady vznikly. 10. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.