10 C 220/2021-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 27. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 11 875 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 12. 7. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které dlužník čerpal bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet a zavázal se tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 4 686 Kč do 7. 7. 2019. Dlužník půjčku řádně nesplácel a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 11 875 Kč, a na smluvní pokutě 0,1 % z dlužné částky v kapitalizované výši 5 737 Kč. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením ze dne 4. 12. 2020. 2. V průběhu řízení žalobce vzal žalobu částečně zpět a domáhal se pouze neuhrazené jistiny a úroků z prodlení od 8. 7. 2019 do 8. 11. 2020 a od 21. 11. 2020 do zaplacení. Proto soud řízení částečně zastavil v rozsahu, ve kterém byla žaloba vzata zpět, a to v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř., jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. 5. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba v části, ve které nebyla vzata zpět, je důvodná pouze pokud jde o jistinu bez příslušenství. Žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 25 000 Kč, z níž zbývá uhradit 11 875 Kč Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. Zřejmě proto vzal ostatně žalobu, pokud jde o ostatní uplatněné nároky představující poplatky, smluvní pokuty a kapitalizované úroky, zpět. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 25 000 Kč, kterou zcela nevrátil a která tak v rozsahu částky 11 875 Kč na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Proto byla žaloba zamítnuta, pokud jde o požadované úroky z prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku. 7. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 67,5 %, žalovaná strana byla úspěšná z 32,5 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 35 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 35 % z částky 1 768 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 600 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby - předžalobní upomínka sepsaná advokátem byla vystavena na nesprávnou doručovací adresu dlužníka, proto za ni odměna nenáleží), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 2 adv. tar. 300 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 200 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 168 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 800 Kč. Pro účely ust. § 142a o.s.ř. bylo jako předžalobní výzva vyhodnoceno oznámení o postoupení pohledávky zaslané žalovanému původním věřitelem, proto byla náhrada nákladů řízení přiznána. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.