10 C 236/2021-27 — Okresní soud v Opavě

1. Dne 26. 8. 2021 podal žalobce soudu žalobu, kterou, po jejím doplnění podáním ze dne 16. 12. 2021 se domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 1 566 Kč představující dlužné pojistné na základě uzavřené pojistné smlouvy, kterou s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO], s účinností od 15. 5. 2020, když roční pojistné 6 250 Kč bylo splatné ve čtvrtletních splátkách po 1 657 Kč; žalovaný neplatil předepsané pojistné od počátku a do 9. 8. 2020, kdy pojistný vztah zanikl pro neplacení pojistného, dluží žalobci žalovanou částku. Pojišťovna pohledávku na žalobce postoupila smlouvou ze dne 31. 12. 2018, a to v rámci dílčího postoupení. 2. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. 3. Podle § 2758 odst. 1 NOZ se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 NOZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 NOZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle ust. § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citované zákonné ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci sporu mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu a že žalovaný neplnil svou povinnost platit pojistné, čímž mu vznikl na pojistném dluh ve výši tvrzené částky; pojistný vztah trval nejméně do 9. 8. 2020. Žalovaný se svou pasivitou připravil o možnost vyvracet žalobcova tvrzení o tom, že předepsané pojistné v uvedeném období nehradil; za tohoto stavu nemá soud na základě provedených důkazů pochybnosti o správnosti tvrzení žalobce, když důkazní břemeno v tomto směru přešlo na žalovaného a žalobce nemá a ani nemůže mít povinnost prokazovat negativní skutečnosti. Nárok žalobce se opírá o právo platné v době uzavření smlouvy, a to včetně příslušenství. Spolu s pohledávkou byly přiznány také úroky z prodlení v zákonné výši vycházející z citovaného vládního nařízení platného a účinného ke dni začátku prodlení; k tomu došlo dnem následujícím po splatnosti té které splátky pojistného. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku rozsudku 5. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalující straně náleží právo na jejich náhradu vůči straně žalované v částce 1 968 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby, když neobsahuje skutkový rozbor věci), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 1 adv. tar. 200 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 168 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 800 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, a liší se pouze v osobě na straně žalované. Žalobci nenáleží náhrada nákladů řízení v podobě odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů za doplnění žaloby ze dne 16. 12. 2021, neboť bez tohoto doplnění žaloby nebylo možno posoudit, zda jsou splněny základní podmínky řízení ve smyslu ust. § 42 odst. 4, a to zejména pokud jde o totožnost skutku. Jedná se tedy o neúčelně vynaložený náklad, když tyto skutečnosti měla obsahovat již žaloba samotná. Pakliže žalobce odkazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 2555/2012, tak ten se vztahuje k možnosti odkazu na důkazní listiny v situaci, kdy je tímto odkazem možné doplnit žalobní tvrzení ve smyslu ust. § 79 odst. 1 o.s.ř., tedy již v situaci, kdy jsou splněny všechny podmínky řízení. V dané věci však žalobce tím, že nevymezil období, za něž požaduje nezaplacené pojistné, a nebylo tak možné posoudit otázku případné věci rozsouzené, zavinil neprojednatelnost žaloby. Takovéto elementární rozhodující skutečnosti musejí být v žalobě vylíčeny přímo, nikoliv odkazem na důkazní listiny. Nadto je soud přesvědčen o tom, že vylíčení rozhodujících skutečností odkazem na důkazní listiny není zmíněným judikátem umožněno (tolerováno) bezmezně, nýbrž by k tomu mělo docházet pouze výjimečně, a to zejména v situacích, kdy by bez této možnosti mělo docházet k vyjmenovávání obsahu desítek až stovek faktur včetně specifikace dodávaného zboží. V daném případě právní zástupce žalobce nemusel udělat více, než do žaloby uvést období, za nějž je dlužné pojistné požadováno, a v jaké výši a periodicitě bylo toto pojistné sjednáno. Z tohoto důvodu soud jeho námitky o nadbytečnosti výzvy a také požadavek na úhradu nákladů řízení za tuto výzvu odmítá jako nedůvodné. 6. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).