10 C 240/2021-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 15 360 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 31. 3. 2016 Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s ročním 23,72 % úrokem za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 1 540 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 11. 5. 2017. Dlužník půjčku řádně nesplácel a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 11 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost 870,32 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 489,68 Kč. Žalobce dále požadoval úrok počítaný z dlužné jistiny od 12. 5. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 6 805,66 Kč a dále až do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 19. 5. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 292,46 Kč a dále až do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením. Žalobce dále uvedl, že věřitel před poskytnutím zápůjčky posoudil s odbornou péčí schopnost dlužníka dluh splácet a po vyhodnocení všech informací dospěl k závěru, že lze zápůjčku poskytnout; přitom žalobce zejména poukázal na zákaznickou kartu. 2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce, zákaznickou kartou, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávek. Z těchto listin učinil skutková zjištění jak uvedeno shora, která následně zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. Pouze nevzal za prokázané tvrzení o tom, že věřitel řádným způsobem zkoumal a posoudil schopnost dlužníka poskytnutý úvěr řádně splácet, což bude rozvedeno níže. <i>4. Podle §9 odst.1 zák.č. 145/2010 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>5. Podle ust. §2991 obč. zák.</i> <i>(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle ust. §2993 NOZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>Podle ust. §1970 zák.č.89/2012, obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že věřitel poskytl dlužníkovi částku ve výši 11 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 7 220 Kč. Zbývající částky představují úroky, poplatky či jiné náklady vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 9 odst. zák. č. 145/2010 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že věřitel vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že je schopen dluh splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Věřitel s dlužníkem smlouvu uzavřel přesto, že ze zákaznické karty vyplněné dlužníkem vyplývalo, že pobírá sociální dávky, je nezaměstnaný, ženatý, pečuje o jedno nezaopatřené dítě, jeho měsíční výdaje představují 4 200 Kč za nájem a 2.500 Kč na domácnost, naproti tomu vycházel z dlužníkem udaného čistého příjmu 7 800 Kč Měsíční obnos vykázaných volných prostředků pro placení měsíční splátky 1 320 Kč byl ovlivněn udaným dalším příjmem dlužníka ve výši 9 000 Kč měsíčně, ovšem tento není nikterak vysvětlen ani prokázán. Nepravděpodobným (účelově uvedeným) se soudu jeví právě tento další příjem dlužníka a rovněž výdaje na domácnost ve výši pouhých 2 500 Kč měsíčně, když má dlužník v péči jedno nezaopatřené dítě. To, zda žije ve společné domácnosti s manželkou, uvedeno nebylo. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení § 9 odst. 1 a z tohoto důvodu je nutné smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od věřitele bez právního důvodu částku ve výši 11 000 Kč, z níž nevrátil částku 7 220 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván až doručením žaloby dne 5. 8. 2021, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala následujícím dnem po doručení žaloby. Soud neměl za prokázané doručení oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvy, když bylo doručováno na adresu dlužníka, kterou dlužník jako svou adresu pobytu či doručovací adresu věřiteli nesdělil, zároveň žalobce v rámci svých tvrzení nevysvětlil, na základě čeho doručoval na adresu jinou. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích či úrocích. Jelikož však dlužník zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než dlužník obdržel, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1 o. s. ř., kdy žalující strana byla ve věci převážně neúspěšná a strana žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.