10 C 272/2021-27 — Okresní soud v Opavě

1. Dne 22. 6. 2021 podal žalobce soudu žalobu, kterou se domáhal vůči žalované zaplacení částky 1 562 Kč představující dlužné pojistné na základě uzavřené pojistné smlouvy, kterou s žalovanou uzavřel s účinností od 9. 8. 2019, když sice v žalobě nespecifikoval výši sjednaného čtvrtletního pojistného, nicméně uvedl, že za období od 9. 8. 2019 do 10. 9. 2020 činilo předepsané pojistné 4 940 Kč a žalovaná uhradila pouze 3 378 Kč. Z toho soud dovodil výši čtvrtletního pojistného 1 140 Kč; žalovaná neplatila předepsané pojistné od 9. 5. 2020 a do 10. 9. 2020 dluží již zmiňovanou částku 1 562 Kč. 2. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem s výjimkou tvrzení o výši sjednaného čtvrtletního pojistného, které dle pojistky činilo při částce 4 504 Kč ročně pojistné ve výši 1 126 Kč čtvrtletně. Potom tedy správný výpočet dlužného pojistného pro žalované období představuje částku 1 526 Kč. 3. Podle § 2758 odst. 1 NOZ se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 NOZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 NOZ je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle ust. § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citované zákonné ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci sporu mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu a že žalovaná neplnila svou povinnost platit pojistné, čímž jí vznikl na pojistném dluh ve výši 1 526 Kč; pojistný vztah trval nejméně do 10. 9. 2020. Žalovaná se svou pasivitou připravila o možnost vyvracet žalobcova tvrzení o tom, že předepsané pojistné v uvedeném období nehradil; za tohoto stavu nemá soud na základě provedených důkazů pochybnosti o správnosti tvrzení žalobce, když důkazní břemeno v tomto směru přešlo na žalovanou a žalobce nemá a ani nemůže mít povinnost prokazovat negativní skutečnosti. Nárok žalobce se opírá o právo platné v době uzavření smlouvy, a to včetně příslušenství. Spolu s pohledávkou byly přiznány také úroky z prodlení v zákonné výši vycházející z citovaného vládního nařízení platného a účinného ke dni začátku prodlení; k tomu došlo dnem následujícím po splatnosti té které splátky pojistného. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku rozsudku, přičemž co do částky 36 Kč z titulu dlužného pojistného žalobu zamítl, neboť výpočet žalobce uvedený v rámci jeho skutkových tvrzení neodpovídal skutečnosti. 5. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 97,5 %, žalovaná strana byla úspěšná z 2,5 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 95 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 95 % z částky 1 489 Kč která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 1 adv. tar. 200 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 189 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 900 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, a liší se pouze v osobě na straně žalované. 6. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).