11 C 151/2021-18 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 27. 10. 2021 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 2 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1. 8. 2011. Žalovanému tak zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za níže uvedené období. Z případných mimořádných plateb žalovaného byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Ke dni podání žaloby dluží žalovaný poplatky za měsíce leden, duben - červen, září - prosinec 2019, leden - prosinec 2020, tj. 20 x 135 Kč, celkový dluh tak činí 2 700 Kč. Dále se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení v zákonné výši v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků (žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to od 1. dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy od 16. 1. 2019 k datu 27. 10. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok celkem činí 420,30 Kč). Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaný však tuto svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Z výpisu z evidence České pošty ze dne 16. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač„ přihláškou televizního poplatníka“ v měsíci srpnu 2011. Z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků včetně fotokopie vrácené obálky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 8. 3. 2021 (písemnost vrácena zpět s tím, že na uvedené adrese [adresa], kde měl tehdy žalovaný trvalý pobyt, již nebydlí) k zaplacení dluhu na televizních poplatcích za výše uvedené období včetně příslušenství, výše dluhu vyčíslena, a to nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě marného uplynutí lhůty využije žalobkyně svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky cestou soudního řízení. Z výpisu detailu dluhu předloženého žalobkyní vzal soud za prokázáno, že žalovaný nezaplatil poplatky mimo jiné leden, duben, květen, červen, září, říjen, listopad, prosinec 2019 a za rok 2020, tj. 20 x 135 Kč. 3. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 citovaného zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 tohoto zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 4. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný přihlásil televizní přijímač do příslušné evidence jako jeho vlastník, vznikla mu ze zákona povinnost platit měsíčně televizní poplatky ve výši 135 Kč. Žalovaný nezaplatil poplatky za 20 měsíců, jak je podrobně rozepsáno výše, takže dluží žalobkyni částku 2 700 Kč. Tím, že nezaplatil televizní poplatky, jak uvedeno výše, vznikla mu druhotná povinnost zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 1. dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků, tedy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, v celkové výši k datu 27. 10. 2021 (ke kterému žalobkyně úrok z prodlení požaduje) 420,30 Kč. Právo na úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. Přiznané náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 1 000 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony (předžalobní upomínka, žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud žalobu vyhodnotil jako formulářovou, neboť žalobkyně podává opakovaně žaloby stejného druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, výší žalované částky. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 6. S poukazem na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12, II. ÚS 405/14 a II. ÚS 1727/14 soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady výše uvedené, nikoliv náklady na právní zastoupení. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Jejich základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Stát pro fungování České televize vytváří podmínky ve formě zákonných záruk, její postavení je tak ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné a do určité míry výsadní. Proto lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to právě i ve vztahu k nutnosti jejího zastoupení advokátem, žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejich činností. Navíc podaná žaloba je tzv. formulářovou žalobou, jedná se o bagatelní věc a žalovanému nebyla dána faktická možnost změnit obsah právního vztahu. 7. Dle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když účastníci s takovýmto postupem souhlasili (za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.). 8. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 400 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 600 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.