110 C 7/2022-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 30. 3. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 437,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souvislosti s dopravou žalovaného z místa jeho bydliště v [obec], [ulice a číslo], do protialkoholní záchytné stanice v [obec] poté, co v silně podnapilém stavu zasílal svému známému textové zprávy, že chce spáchat sebevraždu, vznikly žalobci náklady na dopravu ve výši 437,25 Kč. U žalovaného bylo provedeno vyšetření na zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky v krvi s pozitivním výsledkem 2.42 ‰ alkoholu v dechu. Žalovaný náklady dopravy dobrovolně neuhradil. Splatnost pohledávky nastala poté, co uplynula lhůta k zaplacení dluhu, která byla stanovena žalobcem ve výzvě ze dne 4. 10. 2021 v délce 15 dnů od jejího doručení. 2. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem s tím, že nejkratší vzdálenost z místa bydliště žalovaného do záchytné stanice a zpět činí 58 km, nikoliv 65 km – v tomto směru byla žaloba částečně zamítnuta. 3. Podle § 1723 odst. 1 NOZ závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 24 odst. 3 zák. č. 65/2014 Sb., věta prvá před středníkem, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. 4. Na shora uvedený skutkový stav soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná, když žalovaný v souvislosti se svým protiprávním jednáním absolvoval odvoz do protialkoholní záchytné stanice v [obec], přičemž náklady hradil žalobce, ač podle zákona má tyto náklady hradit žalovaný. Žalobce prokázal, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a jelikož tak neučinil, přísluší žalobci rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po uplynutí poskytnuté lhůty. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ze 78 % procesně úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na 78 % paušální náhrady nákladů řízení ve výši 2 x 300 Kč podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. 6. O povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek ve výši 890 Kč soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, když žalobce je od placení soudního poplatku osvobozen a na žalovaného, který byl v konečném stadiu ve věci z 89 % procesně neúspěšný, přešla podle citovaného ustanovení poplatková povinnost. 7. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).