13 C 29/2022-19 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl Okresnímu soudu v Opavě doručen dne 27. 10. 2021, se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne 1. 10. 2014. Žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, protože nezaplatila televizní poplatky za listopad až prosinec 2018, celý rok 2019 a celý rok 2020, vždy v měsíční výši 135 Kč, a dluží tak žalobkyni celkem částku 3 510 Kč. Kromě práva na zaplacení dlužné částky domáhala se žalobkyně také přiznání úroku z prodlení v zákonné výši, v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků, s tím, že ke dni 27. 10. 2021 kapitalizovala tento úrok, který činí celkem 613,81 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. 4. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 5. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaná se dne 1. 10. 2014 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platby za listopad až prosince 2018, celý rok 2019 a celý rok 2020 (26 měsíců po 135 Kč), tj. celkem v částce 3 510 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. 6. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalované jakožto držitelce televizního přijímače vznikla podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále také jen„ zákon č. 348/2005“) povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč splatné nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce podle § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005. Žalovaná tuto povinnost řádně neplnila, když žalobkyni neuhradila poplatky za 26 měsíců v celkové výši 3 510 Kč. Žalobkyně tak byla v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení podle § 1968, § 1970 zákona č. 89/20212 Sb., občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků, tedy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, v celkové výši 613,81 Kč k datu 27. 10. 2021. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 613,81 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 2 úkony právní služby (převzetí věci, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 126 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, a výši žalované částky.