16 C 223/2021-36 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. května 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 17 683 Kč spolu s úrokem v částce 5 739,99 Kč a úrokem ve výši 20,5 % ročně jdoucím z částky 10 554,95 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 385,44 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 10 554,95 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce [číslo] kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba] žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 11 705 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek ve výši 1 843 Kč, dále odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 877 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 985 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 429 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 7. 11. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 11. 2016 a právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu s článkem 11 Smluvních podmínek vzniklo dne 12. 11. 2016 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku 10 554,95 Kč a na dlužném poplatku částku 7 128,20 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazena půjčka ve výši 10 554,90 Kč dále úrokem ve výši 19,98 % ročně sjednaným v čl. 4 Smluvních podmínek a v souladu s čl. 18 Smluvních podmínek také úrokem z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. Tato pohledávka za žalovanou pak byla žalobkyni postoupena právní předchůdkyní žalobkyně se všemi právy s ní spojenými smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně přitom tvrdila, že k tomuto dni činila výše pohledávky bez příslušenství částku 17 683 Kč a její příslušenství pak tvoří úroky v částce 5 739,99 Kč, dále úrok ve výši 20,5 % ročně a úroky z prodlení v zákonné výši, nabíhající z neuhrazené zápůjčky ve výši 10 554,90 Kč až do jejího zaplacení. Žalovaná pohledávka pak sestává z dlužné částky půjčky ve výši 10 554,95 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 7 128,05 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 5 739,99 Kč z dlužné částky půjčky do postoupení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 385,44 Kč z dlužné částky půjčky do postoupení, úroků jdoucích ve výši 20,5 % ročně z dlužné částky půjčky, tj. částky 10 554,95 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a z úroků z prodlení v zákonné výši jdoucích z dlužné částky půjčky, tj. z částky 10 554,95 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalovaná byla přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Za souhlasu obou účastnic soud věc projednal a rozhodl podle § 15a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a smluvních podmínek této smlouvy o zápůjčce, dopisu [právnická osoba] [anonymizováno] žalované ze dne 24. 6. 2019 - oznámení o postoupení pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 8. 10. 2019 - výzvy před podáním žaloby, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti [právnická osoba] a žalobkyní dne [datum], přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek – podstatné části výpisu seznamu postoupených pohledávek, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto v dalším pro stručnost odkazuje. 5. Soud proto předně na základě shora prokázaných skutečností dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinili smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom v obou případech se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 9 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. 6. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně posoudila její schopnost splácet tuto poskytnutou zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v zákaznické kartě žalované ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Majetková situace žalované byla ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z nájemní/podnájemní smlouvy a současně z veřejného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná pak uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako prodavačka ve [právnická osoba], nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. 8. S tímto závěrem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, se soud neztotožňuje. Ze zákaznické karty se totiž podává, že příjem žalované v době poskytnutí zápůjčky činil 12 200 Kč, což bylo ověřeno z pracovní smlouvy a tří výplatních pásek, výdaje žalované pak měly být představovány měsíční částkou 6 600 Kč, z čehož nájem/inkaso činilo částku 3 000 Kč, náklady na telefon částku 300 Kč a další výdaje na chod domácnosti částku 3 000 Kč, což bylo doloženo nájemní/podnájemní smlouvou. Po odečtení výdajů od příjmů žalované tak žalované měl zůstávat použitelný příjem 5 600 Kč. Soud s tímto závěrem nesouhlasí. Má za to,že na výdajové stránce nebyly zohledněny veškeré výdaje, které žalovaná musela vynakládat například na nákup ošacení, přičemž je třeba mít na paměti, že se zavazovala k úhradě měsíční splátky cirka 1 900 Kč. Při posouzení, jak je provedla žalobkyně, by tak žalované zůstávala k dispozici již jen částka 3 700 Kč a tuto soud považuje za již příliš nízkou pro pokrytí například nahodilých finančních výdajů nebo tvorbu finančních rezerv pro tyto nahodilé události. Za té situace proto žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, situaci nevyhodnotila správně a tudíž uzavřena smlouva je neplatná. 9. Za této situace proto smlouva uzavřená se žalovanou jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni pouze to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na zák