16 C 279/2021-36 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 3 779 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 29. 2. 2016 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO], dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za správu úvěru ve výši 779 Kč nejpozději do 28. 2. 2016. Žalovaná však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradila, žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení tohoto dluhu s tím, že tato pohledávka za žalovanou byla původní věřitelkou žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaná však žalobkyni neuhradila ničeho, ač k tomu byla ještě vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2021 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], dokladu o převodu částky 3 000 Kč dne [datum] na účet číslo [bankovní účet], dále ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne [datum], dopisu společnosti [právnická osoba] žalované ze dne 2. 2. 2021 – oznámení o postoupení pohledávky, a z dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 2. 2. 2021 – předžalobní upomínky spolu s poštovním podacím lístkem z téhož dne, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, na nějž proto v dalším pro stručnost odkazuje. 5. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná v souladu s ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) mezi sebou uzavřeli smlouvu o zápůjčce (nikoli o úvěru, neboť úroky sjednány nebyly), když právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (tedy podle úpravy platné do 30. listopadu 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. [právnická osoba] svou povinnost z uzavřené smlouvy splnila, když žalované dohodnuté úvěrové prostředky poskytla, před jejich poskytnutím však nedostatečně posoudila schopnost žalované tuto půjčku splatit, neboť ani na výzvu soudu netvrdila, z jakých konkrétních příjmů a z jakých konkrétních výdajů žalované se vycházelo při posouzení této schopnosti žalované poskytnuté peněžní prostředky původnímu věřiteli vrátit. Uzavřená smlouva je tak neplatnou. 8. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky z titulu bezdůvodného obohacení, jakož i úrok z prodlení, kdy v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku je žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat, aby jí žalovaná zaplatila i úrok z prodlení. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v rozsahu nároku na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny a ve zbývající části žalobu zamítl, kdy současně v řízení bylo prokázáno, že tato pohledávka včetně jejího příslušenství byla žalobkyni postoupena předchozí věřitelkou ve smyslu ustanovení § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 9. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu, kdy je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení případně dále tvrzeny a prokazovány. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která v řízení zaznamenala převažující úspěch (procentuálně vyjádřený 80 %) nad úspěchem žalované (20 %), přiznal právo na náhradu nákladů řízení zhruba v rozsahu 60 % (procentuální úspěch žalobkyně ponížený o procentuální úspěch žalované, tj. 80 % - 20 % = 60 %), přičemž tyto náklady řízení vzniklé na její straně sestávají ze zaplaceného soudního v částce 1 000 Kč, dále odměny za právní zastupování žalobce v řízení advokátem stanovené dle sazeb uvedených v ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby), tj. celkem v částce 600 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 300 Kč dle § 14 b odst. 1 téže vyhlášky, a konečně částky 189 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně činí částku 2 089 Kč; 60 % z těchto nákladů pak činí žalobkyni přiznanou částku 1 253,40 Kč.