26 C 230/2021-61 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené půjčce, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalované na základě mezi nimi dne 15. 1. 2007 uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky spolu s poplatkem ve výši 34 800 Kč vrátit poskytovateli formou 53 týdenních splátek po 1 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 20. 11. 2008. Žalovaná splátkový kalendář nedodržela, neboť splátky neplatila řádně a včas a ze svého dluhu uhradila pouze částku 39 561 Kč. Žalovaná zaplatila poslední splátku dne 30. 10. 2012. Od tohoto data již na dluh nezaplatila ničeho. Žalobkyně nabyla uvedenou pohledávku tvořící dluh na nesplacené části zápůjčky ve výši 45 239 Kč od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne 18. 12. 2020. Žalované byla změna v osobě věřitele písemně oznámena dne 6. 1. 2021 a byla vyzvána, aby dluh ve výši 45 239 Kč zaplatila žalobkyni ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Protože žalovaná na tuto výzvu nereagovala ani na předžalobní výzvu předcházející tomuto řízení, domáhá se žalobkyně předmětného nároku u soudu podanou žalobu. 2. Platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. 3. K nařízenému jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto provedl dokazování listinami, a ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 15. 1. 2007 mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalované se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peníze vrátit právní předchůdkyní žalobkyně v pravidelných 53 týdenních splátkách po 1 600 Kč, celkem tak částku 84 800 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyní dne 18. 12. 2020 a jejich příloh soud zjistil, že žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku za žalovanou, která, jak se podává z oznámení o postoupení pohledávky původním věřitelem žalované, činila částku 45 239 Kč. Z listiny označené jako uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] ze dne 8. 4. 2013 soud zjistil, že žalovaná vůči právní předchůdkyní žalobkyně uznala dluh ve výši 45 539 Kč, co do důvodu a výše a zavázala se tuto částku zaplatit. Z předžalobní výzvy datované 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby zaplacení dosud neuhrazeného dluhu ve výši 75 275,81 Kč se splatností do 13. 8. 2021. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyně existoval právní vztah založený smlouvou o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 34 800 Kč právní předchůdkyní žalobkyně vrátit v pravidelných 53 týdenních splátkách po 1 600 Kč. Žalovaná porušila smluvní ujednání, neboť dluh nehradila řádně a včas a k dnešnímu dni dluží žalobkyni, která nabyla dlužnou část pohledávky z uvedené smlouvy za žalovanou na základě postupní smlouvy od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 12. 2020, žalovanou částku 45 239 Kč. Z uvedených důvodů soud podané žalobě vyhověl a vyhověl zároveň i nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z uvedené částky v zákonné výši od 7. 11. 2012 tzn. od marného uplynutí třídenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, ke které došlo 30. 10. 2012 (po tomto datu žalovaná již na dluh žádnou splátku nepoukázala). 5. Při právním posouzení věci postupoval soud ve smyslu Hlavy I. – ustanovení přechodná a závěrečná – dílu I. – přechodná ustanovení – oddílu I. – všeobecná ustanovení - § 3028 odst. 3 zákona č. 89/202 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, podle dosavadních právních předpisů, tedy podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013. 6. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 657 a násl. občanského zákoníku, nárok na zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 517 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku a vládního nařízení číslo 180/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalované se zaplacením dluhu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 988 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 810 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 239 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věcí, sepis žaloby, odeslání výzvy k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.