37 C 224/2021-24 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 17. 6. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný měl být přistižen přepravní kontrolou dne [datum] na spoji pravidelné linky hromadné dopravy provozované žalobcem, přičemž bylo zjištěno, že cestuje bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen zaplatit dlužné jízdné ve výši celkem 20 Kč spolu s přirážkou k jízdnému ve výši celkem 1 520 Kč, což neučinil a svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem vyjádřili souhlas postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Při rozhodování vycházel soud ze skutkových zjištění učiněných z listin předložených účastníky. 4. Z dohody s cestujícím ze dne [datum] a za situace, kdy nejsou zpochybněna skutková tvrzení žalobce, soud zjistil, že žalovaný cestoval dne [datum] na lince [číslo] (tramvaj) provozované žalobcem, na výzvu kontrolora žalobce se žalovaný neprokázal při této jízdě platným jízdním dokladem, na základě čehož se zavázal uhradit jízdné ve výši celkem 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši ve výši celkem 1 500 Kč, tento dluh dosud neuhradil. 5. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle odstavce 6 téhož zákonného ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení zákona a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se neprokázal v jednom případě kontrolorovi žalobce, který je provozovatelem hromadné dopravy osob, při cestování jeho dopravním prostředkem platným jízdním dokladem, na základě čehož mu vznikla povinnost zaplatit jak jízdné, tak i přirážku k jízdnému. Důvodný je i nárok žalobce na požadované příslušenství – úrok z prodlení, když žalovaný nezaplatil dlužné jízdné a přirážku k jízdnému ani v dodatečné lhůtě poskytnuté žalobcem, od uplynutí těchto lhůt je v prodlení s úhradou žalované částky dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, dle ust. § 1970 občanského zákoníku má tedy žalobce také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky. Žalobcem požadovaná výše úroku z prodlení při tom odpovídá výši úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud zaplatit žalovanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku. 7. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení, které sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a nákladů za hotové výdaje spojené s podáním žaloby soudu a zaslání předžalobní výzvy ve výši 200 Kč, celkem tedy zavázal žalovaného k úhradě nákladů řízení v částce 600 Kč.