38 C 162/2022-44 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 125 430,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 807,44 Kč, s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o pohledávku jí postoupenou, vzniklou ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO]. Tvrdila, že nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizováno] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Obsahem uvedené smlouvy byl závazek uvedené společnosti jako banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 150 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobkyně (uvedená společnost jako banka) své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 123 758,50 Kč, z částky ve výši 11 807,44 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky 1 672 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z částky 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornila, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u soudu, žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný prostřednictvím jemu ustanoveného opatrovníka pro řízení nárok žalobkyně žalobou uplatněný neuznal, namítal, že v předmětné smlouvě doložené žalobkyní zcela absentuje podpis žalovaného a žalobkyně tak neprokázala, že by předmětná smlouva vůbec byla s žalovaným uzavřena, za předpokladu, že by soud došel k závěru, že smlouva byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně řádně uzavřena, má žalovaný za to, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného před žalobkyní tvrzeným uzavřením smlouvy, poukázala na závěry rozsudku ESD CA Consumer Finance, C -449/13, z něhož vyplývá, že důkazní břemeno nese při dokazování porušení předmětné povinnosti poskytovatel, resp. věřitel. Jestliže by tedy soud shledal, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřel, měl by trvat na tom, aby žalobkyně nad rámec protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta doložila, jak, resp. zda tuto řádně a pečlivě ověřila v rámci svých zákonných povinností. Ze žalobkyní předložené dokumentace nijak nevyplývá, že by předmětná smlouva byla uzavřena v obchodních prostorách právní předchůdkyně žalobkyně, příp. že by se jednalo o smlouvu, jež nebyla uzavřena distančně. V podkladech návrhu žalobkyně zcela absentuje doklad o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele splnila vůči žalovanému, coby spotřebiteli, své zákonem stanovené povinnosti vyplývající mimo jiné z ust. § 1820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to přesto, že žalovanému svědčila (a svědčí) zvláštní ochrana vyplývající z jeho postavení spotřebitele, tj. slabší smluvní strany. Jestliže žalobkyně nebude schopna věrohodně doložit, že předmětnou smlouvu, jež má být dle žalobkyně důvodem vzniku pohledávky, skutečně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným, příp. jestliže nebude žalobkyně schopna věrohodně doložit, že byla před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, a to za současného řádného splnění všech zákonných podmínek kladených na žalobkyni ve vztahu k postavení žalovaného coby spotřebitele, měl by soud dojít k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a žalobu zamítnout. 3. Ve stanovisku k vyjádření opatrovníka žalovaného v tomto řízení žalobkyně uvedla, že k podpisu smlouvy o vydání kreditní karty došlo prostřednictvím tzv. mobilního elektronického klíče – po přihlášení se do internetového bankovnictví zadáním svého klientského čísla ([číslo]) a následného zadání svého osobního čtyřmístného kódu I-PIN, žalovaný kliknutím požádal o poskytnutí úvěru ve formě povoleného debetu, přičemž následně podal návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 150 000 Kč tak, že zadal autorizační kód, který mu byl zaslán formou sms zprávy na tel. [číslo] [tel. číslo] [anonymizováno], z tohoto čísla, které je uvedeno také v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, byl autorizační kód zaslán dne [datum] v čase 12:44:35, uvedené vyplývá z dokumentu„ CC smlouva“. O tuto službu žalovaný zažádal dne [datum] na pobočce v [obec], kde nastavil možnost svého ověření pomocí elektronických identifikačních prostředků jako je Mobilní Elektronický klíč SMS, I-PIN a T-PIN. Úkony byly provedeny dle žádosti klienta ve vztahu k SIM kartě číslo (ICCID) [číslo] a telefonnímu číslu (MSISDN) [číslo] [tel. číslo] [anonymizováno]. Stejné údaje byly uvedeny i v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty. Možnost ověřovat totožnost klienta pomocí výše zmíněných prostředků zakotvují všeobecné obchodní podmínky, s kterými klient vyslovil souhlas v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, konkrétně v bodě II.2. V těchto podmínkách je stanoveno v bodě 3.1., že ověření klienta může být pomocí elektronického identifikačního prostředku; dále v bodě 4.1 je ujednáno, že banka může provádět autentizaci klienta pomocí elektronických identifikačních prostředků, které klient nesmí sdělit jiným osobám. Elektronické identifikační prostředky jsou definovány jako veškeré prostředky pro vytváření elektronického podpisu nebo ověření autora pokynu. Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že smlouva byla podepsána v souladu s ust. § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví:„ Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ Speciálním zákonem upravujícím elektronický podpis je pak zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, přičemž tento poskytuje definici elektronického podpisu, na základě čehož se rozlišují jeho dvě základní varianty – zaručený elektronický podpis a prostý elektronický podpis. Zaručený elektronický podpis má přitom účinky ověřeného vlastnoručního podpisu, prostý elektronický podpis má pouze účinky„ obyčejného“ podpisu. Prostým elektronickým podpisem může být oskenovaný vlastnoruční podpis, specifický PIN kód či dokonce jen jméno a příjmení napsané pod textem emailu, obecně vzato tedy jakákoliv data označující původce elektronického dokumentu. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že požadavek písemné formy byl naplněn, i když byla smlouva uzavřena prostřednictvím elektronického bankovnictví. Stěžejní důkaz osvědčující schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 150 000 Kč je výpis z jeho běžného účtu, který vedla právní předchůdkyně žalobkyně. Výpis je za období od [datum] do [datum] (tj. 3 dny před podpisem úvěrové smlouvy). Ze zmíněného výpisu je patrné, že žalovaný měl v daném období 14 měsíců celkové příjmy ve výši přesahující 3 400 000 Kč. Platby byly prováděny ve prospěch účtu žalovaného stále ze stejného protiúčtu v o