38 C 190/2021-30 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou, doručenou soudu dne 28. 6. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 24 450 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila: a) Žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy; tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč se splatností poslední splátky dne [datum]. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy za trvání smluvního vztahu dosud uhradil pouze částku 800 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 600 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 200 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. b) Žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy; tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč se splatností poslední splátky dne [datum]. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 3 550 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 749,96 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 800,04 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Pohledávky za žalovaným vzniklé z uvedených smluv poté byly, včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupeny žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což žalovanému bylo písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě předmětných pohledávek ze strany žalobkyně vyzván, přesto dluh neuhradil. 2. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k podané žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil. 3. Soud pak ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen; vycházel přitom z obsahu spisu a listin, které ve věci předložila žalobkyně. a) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti („ [název]“) [číslo] ze dne [datum] a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jakož i oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne [datum], soud vzal za prokázána tvrzení v žalobě uvedená ohledně uzavření smlouvy o úvěru a postoupení úvěrové pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný jako úvěrovaný a společnost [právnická osoba], jako úvěrující mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr podle smlouvy uhradil částku 800 Kč, jak to konečně tvrdí sama žalobkyně. Ze zákaznické karty ke smlouvě s podpisem žalovaného ze dne [datum] plyne, že žalovaný vykazoval čistý příjem ze mzdy 16 941 Kč, ten byl dle karty doložen výplatními páskami, ty však k doložení příjmu z pracovního poměru soudu předloženy nebyly, celkem je tak vykazován příjem 16 941 Kč, jako měsíční výdaje žalovaného je uvedena částka 14 550 Kč (z toho 4 200 Kč výdaje na bydlení - nájem, inkaso a energie, 4 000 Kč na osobní výdaje, 6 350 Kč na splátky jiných úvěrů). Žalovaný v kartě uvedl, že je svobodný, ale také, že má nájemní bydlení (je nájemník), žalovaný prohlásil, že jsou na něj vedeny tři exekuce, nájemní smlouva, byť je v kartě uvedena jako dokument k ověření finanční situace žalovaného, soudu nebyla předložena, nebyly tak zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila. b) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti („ [název]“) [číslo] ze dne [datum] a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jakož i oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne [datum], soud vzal za prokázána tvrzení v žalobě uvedená ohledně uzavření smlouvy o úvěru a postoupení úvěrové pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný jako úvěrovaný a společnost [právnická osoba], jako úvěrující mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr podle smlouvy uhradil částku 3 550 Kč, jak to konečně tvrdí sama žalobkyně. Ze zákaznické karty ke smlouvě s podpisem žalovaného ze dne [datum] plyne, že žalovaný vykazoval čistý příjem 15 579 Kč, ten byl dle karty doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami, výplatní pásky od zaměstnavatele k doložení příjmu z pracovního poměru ani pracovní smlouva soudu však předloženy nebyly, celkem je tak vykazován příjem 15 759 Kč, jako měsíční výdaje žalovaného je uvedena částka 10 200 Kč (z toho 4 200 výdaje na bydlení - nájem, inkaso a energie, 6 000 Kč na osobní výdaje). Žalovaný v kartě uvedl, že je svobodný, ale také, že má nájemní bydlení (je nájemník), žalovaný prohlásil, že je na něj vedena jedna exekuce, přitom ve výčtu jeho měsíčních výdajů není uvedena žádná částka ke splácení tohoto jeho již exekuovaného závazku, nájemní smlouva, byť je v kartě uvedena jako dokument k ověření finanční situace žalovaného, soudu nebyla předložena, nebyly tak zcela důsledně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila. 4. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dvě smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., přitom se jedná o úvěry spotřebitelské ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvy o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to napřík