7 C 120/2022-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované částku 25 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala splatit ve 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 494 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru a s úrokem ve výši 111,36 % ročně, a to v celkové výši 74 820 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná prohlásila, že ke dni podpisu uvedené smlouvy ohledně ní nebylo zahájeno insolvenční řízení, ani že nesplňuje podmínky pro podání insolvenčního návrhu, není proti ní vedeno exekuční řízení ani výkon rozhodnutí a zahájení takového řízení jí nehrozí. Zároveň byla dohodnuta platba za každou upomínku 450 Kč při prodlení s jakoukoliv úhradou splátky, a smluvní pokuta 499 Kč pro případ opožděné úhrady pravidelné měsíční splátky. Taktéž byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Ke dni podání žaloby činil dluh 31 037,33 Kč sestávající z jistiny úvěru 25 000 Kč, dlužné pokuty 499 Kč, úvěrových poplatků 1 350 Kč a smluvní pokuty 4 188,33 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému na [datum] se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: Dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované jako spotřebiteli bezhotovostně úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách po 2 494 Kč od 12. 4. 2019 ve 30 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 111,36 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou měsíční splátky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 450 Kč. V případě prodlení žalované s úhradou kterékoli měsíční splátky přesahujícím 33 dní byla žalobkyně oprávněna dluh žalovaného v 34. den prodlení učinit okamžitě splatným. Žalovaná svým podpisem prohlásila, že není v prodlení s úhradou jakýchkoli peněžních dluhů, není vedena jako dlužník, není proti ní vedeno exekuční řízení ani proti ní nebylo zahájeno insolvenční řízení, a souhlasila s tím, aby si žalobkyně ověřila sdělené údaje, mimo jiné i prostřednictvím publikovaných rejstříků, registru dlužníků a dalších institucí (prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], z výpisu z účtu – doklad o převedení finančních prostředků na účet žalované, z potvrzení o provedení platby ve výši 25 000 Kč ze dne [datum], ze splátkového kalendáře – rozpisu splátek). 4. Žalovaná nezaplatila žalobkyni na dluh ničeho. 5. Žalobkyně vyzývala žalovanou [datum], [datum], [datum] a [datum] k zaplacení splatných měsíčních splátek a po zesplatnění dluhu dne 9. 8. 2019 vyzvala k zaplacení částky 38 006,72 Kč. V předžalobní upomínce ze dne [datum], která byla žalované zaslána prostřednictvím poskytovatelem poštovních služeb, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 41 066,44 Kč (prokázáno z upomínky [číslo] ze dne [datum], upomínky [číslo] ze dne [datum], upomínky [číslo] ze dne [datum] a ze dne [datum], výzvy k úhradě ze dne [datum], a z předžalobní výzvy ze dne [datum]). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaná podepsala dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. 7. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 9. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná ve smlouvě souhlasila s ověřením sdělených údajů, žalobkyně tyto údaje prověřila z výpisů z účtu žalované za období [číslo] - [číslo] a jejího výplatního pásku za měsíc [číslo]. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, vyplývá, že před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru se zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou, proto soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalované dostatečně prověřila. 10. Vzhledem k výše uvedenému je rozhodnutí soudu je odůvodněno § 2395 a násl. o. z., a to zák. č. 89/2012 Sb., když smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. se stanovuje výše úroku z prodlení, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla