7 C 23/2022-70 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou dne [datum] u místně nepříslušného [název soudu] a postoupenou podepsanému soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 921,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 20,50 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 20 000 Kč, kterou měl splatit do 19. 1. 2017 včetně částky 6 743 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 2 633 Kč, odměnu za zpracování půjčky 4 110 Kč. Dluh měl žalovaný splácet v 60 týdenních splátkách po 446 Kč. Ke dni [datum] činil dluh 14 921,61 Kč sestávající z dlužné jistiny 12 673,90 Kč a dlužného poplatku 2 247,71 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke den [datum] částku 16 696 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 260,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 20,50 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 15 000 Kč, kterou měl splatit do 31. 8. 2016 včetně částky 5 057 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 1 975 Kč, odměnu za zpracování půjčky 3 082 Kč. Dluh měl žalovaný splácet v 60 týdenních splátkách po 335 Kč. Ke dni [datum] činil dluh 4 260,39 Kč sestávající z dlužné jistiny 4 000,64 Kč a dlužného poplatku 259,75 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek dne [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. 2. Žalovanému byla doručena žaloba a předvolání k jednání soudu včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a postupem dle § 49 o. s. ř. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodl věc na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud zjistil, že se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 14 921,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 20,50 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 20 000 Kč, kterou měl splatit do 19. 1. 2017 včetně částky 6 743 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 2 633 Kč, odměnu za zpracování půjčky 4 110 Kč. Dluh měl žalovaný splácet v 60 týdenních splátkách po 446 Kč. Ke dni [datum] činil dluh 14 921,61 Kč sestávající z dlužné jistiny 12 673,90 Kč a dlužného poplatku 2 247,71 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke den [datum] částku 16 696 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 260,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 20,50 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 15 000 Kč, kterou měl splatit do 31. 8. 2016 včetně částky 5 057 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 1 975 Kč, odměnu za zpracování půjčky 3 082 Kč. Dluh měl žalovaný splácet v 60 týdenních splátkách po 335 Kč. Ke dni [datum] činil dluh 4 260,39 Kč sestávající z dlužné jistiny 4 000,64 Kč a dlužného poplatku 259,75 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek dne [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. Z přehledu splácení obou finančních produktů k datu [datum] pod [číslo] je zřejmé, že žalovaný na oba splácel a zaplatil celkem 27 618 Kč, proto dovozuje žalobkyně, že na jistinu prvního produktu zbývá doplatit 12 673,90 Kč a na jistinu druhého produktu pak 4 000,64 Kč. U jednotlivých žalovaným zaplacených plateb není uvedeno, ke kterému produktu se vztahují. (Prokázáno ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] s potvrzením o vyplacení hotovosti žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet, ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] s potvrzením o vyplacení hotovosti žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet, dokladů o čerpání k oběma smlouvám, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum], přehledu – bilance k oběma smlouvám o zápůjčce k datu [datum]). 5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] a [datum] smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. 6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Na výzvu soudu ohledně doplnění informací k prověření bonity žalovaného, žalobkyně reagovala tak, že nemá k dispozici kartu klienta k první v žalobě uvedené smlouvě a ani k druhé v žalobě uvedené smlouvě. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný sice se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, tak žalobkyně tyto údaje řádně neprověřila a ani žalovaného nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se předchůdkyně žalobkyně jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, když soudu ani nepředložila kartu klienta, ze které by bylo lze dovodit bonitu, zejména údaje týkající se jeho příjmů, osobního stavu a majetkových poměrů, počtu vyživovaných osob v jeho domácnosti, výdajů jeho domácnosti a disponibilního zůstatku na jeho obživu. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Proto je první i druhá smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). 9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 35 000 Kč bez právního důvodu, protože žalovaný dosud zaplatil žalobkyni celkem na obě smlouvy o zápůjčce 27 618 Kč, přičemž z přehledu splátek nebylo lze zjistit u jednotlivých žalovaným zaplacených plateb, ke které smlouvě se vztahují, dovodil soud u první v žalobě uvedené smlouvy, že na jistinu 20 000 Kč bylo žalovaným zaplaceno 11 821,39 Kč, a proto