7 C 261/2021-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 291 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou 7 000 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 14 000 Kč, kterou měla splatit do [datum] včetně částky 12 283 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 2 504 Kč, odměnu za zpracování půjčky 5 891 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 3 888 Kč. Ke dni [datum] činil dluh 21 643 Kč. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni ve splátkách do podání žaloby 4 640 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. 2. Žalované byla doručena žaloba a předvolání k jednání soudu včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a postupem dle § 49 o. s. ř. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalované a rozhodl věc na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů 4. Soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 14 000 Kč, kterou měla splatit do 18. 11. 2018 včetně částky 12 283 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 2 504 Kč, odměnu za zpracování půjčky 5 891 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 3 888 Kč. Ke dni [datum] činil dluh 21 643 Kč. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni ve splátkách do podání žaloby 4 640 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. (Prokázáno ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] s potvrzením o vyplacení hotovosti žalované, zákaznické karty klienta, smluvních podmínek žalobkyně, předžalobní výzvy ze dne [datum]). Z databáze podepsaného soudu bylo zjištěno, že žalovaná je jako povinná v několika exekučních věcech a žalovanou ve věci [spisová značka] o zaplacení dlužného nájemného o [částka] s přísl., ve věci [spisová značka] žalovanou o zaplacení dluhu z titulu úvěru uzavřeného [datum]. 5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. 6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Na výzvu soudu ohledně doplnění informací k prověření bonity žalované, žalobkyně reagovala tak, že nemá k dispozici kartu klienta. 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaná sice se nevzpěčovala údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, tak žalobkyně tyto údaje řádně neprověřila a ani žalovanou nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou, když soudu sice předložila kartu klienta, ze které ale bylo lze dovodit k bonitě žadatelky o zápůjčku, že je zaměstnaná jako prodavačka s příjmem [částka], ostatním příjmem [částka] a dalším příjmem celé domácnosti [částka], ač v kartě klienta je uvedeno, že žadatelka je svobodná, nevyživuje další osobu, má odhadované výdaje [částka] měsíčně a nemá další půjčky. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, protože v době poskytnutí zápůjčky byly na majetek žalované vedeny exekuce a jedno řízení o zaplacení z titulu dalšího úvěru, navíc údaje o příjmech žalované nebyly nijak dokladovány. Smlouva o zápůjčce je proto od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z.). 9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 14 000 Kč bez právního důvodu, protože žalovaná dosud zaplatila žalobkyni 4 460 Kč, mohl soud přisoudit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 9 360 Kč. Ohledně zbývající částky nezbylo soudu než žalobu zamítnout, neboť nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 10 931 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného úroku z prodlení a smluvní pokuty 7 000 Kč. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.