9 C 26/2022-27 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 11. 2021 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 1 047 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 047 Kč od 6. 1. 2021 do 14. 5. 2021, z částky 3 047 Kč od 15. 5. 2021 do 15. 6. 2021 a z částky 1 047 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že je právnickou osobu, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Domáhala se po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku a svůj nárok odvozovala z ustanovení § 4 odst. 1 výše uvedeného zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ustanovení § 4 odst. 7 uvedeného zákona doručení písemné výzvy žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. S ohledem na vyhlášení stavu nouze a mimořádná opatření s pandemií nového koronaviru byla stanovena lhůta k úhradě nejpozději do 60 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu dne 22. 10. 2020, doručenou 23. 10. 2020. Žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval, příspěvek a náklady na jeho uplatnění v plné výši neuhradil a ani neprokázal, že existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Žalobkyně zjistila, že motorové vozidlo [značka automobilu] [registrační značka], VIN: [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalovaný coby vlastník neměl od 1. 5. 2020 do 9. 8. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 uvedeného zákona. Vozidlo bylo 101 dnů nepojištěno a žalovaný porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku dne 22. 10. 2020, doručena 23. 10. 2020, splatnost příspěvku nastala 5. 1. 2021. Žalovaný na výzvu nikterak nereagoval, takže mu žalobkyně dne 3. 2. 2021 zaslala upomínku k úhradě částky 5 077 Kč ve lhůtě nejpozději do 18. 2. 2021 a upomínku ze dne 5. 3. 2021 na částku 5 112 Kč k úhradě do 15. 3. 2021, na což žalovaný opět nereagoval. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána 16. 4. 2021 předžalobní upomínku s výzvou k plnění nejpozději do 25. 4. 2021 Ani poté žalovaný neuhradil celou dlužnou částku, když nepravidelnými splátkami uhradil postupně 4 000 Kč. Aktuální dlužná částka 1 047 Kč se skládá ze základu příspěvku 747 Kč, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (§ 2 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 205/1999 Sb.), konkrétně částkou 47 Kč (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3), která je vynásobena počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tj. 101 dní, celkem ve výši 4 747 Kč. Částku 4 000 Kč žalovaný postupně uhradil, takže zbývá k zaplacení 747 Kč. Dále se dlužná částka skládá z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě § 4 odst. 4 uvedeného zákona ve výši 300 Kč, a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Ve věci byl dne 29. 11. 2021 pod č. j. EPR 267152/2021-5 vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 18. 1. 2022, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když účastníci s takovýmto postupem souhlasili (za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z předložených listinných důkazů, a to z výzvy k úhradě příspěvku nepojištěných ze dne 22. 10. 2020, z upomínky ze dne 3. 2. 2021, 5. 3. 2021, z předžalobní upomínky ze dne 15. 4. 2021, ze„ sledování zásilky“, soud zjistil, že dne 22. 10. 2020 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 5 047 Kč, a to nejpozději do 60 dnů od doručení výzvy (s ohledem na vyhlášení stavu nouze a mimořádná opatření související s pandemií nového koronaviru žalobkyně prodloužila standardní lhůtu k úhradě o 30 dnů). Ve výzvě je rozepsáno, že z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, vyplývá, že vozidlo [registrační značka], VIN: [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno], nebylo v období od 1. 5. 2020 do 9. 8. 2020 pojištěno. V tomto období byl žalovaný zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník či provozovatel předmětného vozidla. Období bez pojištění 101 dnů. Předpis příspěvku 101 dnů x 47 Kč denní sazba, příspěvek 4 747 Kč a náklady uplatnění 300 Kč, celkem 5 047 Kč. Dne 3. 2. 2021 byl žalovaný upomenut o úhradu příspěvku do garančního fondu ČKP s tím, aby příspěvek uhradil nejpozději do 18. 2. 2021 na účet uvedený v upomínce a opakovaně byl upomenut 5. 3. 2021. Dne 16. 4. 2021 byla žalovanému doporučeně zaslána předžalobní upomínka a žalovaný byl vyzvána, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 25. 4. 2021 s tím, že v opačném případě se žalobkyně obrátí na soud. 5. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně poté, co zjistila, že žalovaný coby provozovatel motorového vozidla [registrační značka] neměl ode dne 1. 5. 2020 do 9. 8. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších přepisů (dále jen zákon), vyzvala žalovaného v souladu s § 4 odst. 7 zákona k úhradě příspěvku dle § 4 odst. 1, 3 zákona ve výši dle ustanovení § 2, § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Soud věc posoudil dle § 1 odst. 2, § 4, § 15 odst. 1 až 3 zákona, pokud jde o výši denní sazby příspěvku a výši nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek, vychází soud z ustanovení § 2, § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Co se týká úroků z prodlení a jejich výše, vychází soud z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedenému a za situace, kdy tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložené listiny nebyly nikterak zpochybněny, soud žalobě, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení, v celém rozsahu vyhověl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovaného ve sporu zcela úspěšné žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč. Přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a nákladů právního zastoupení 1 089 Kč Náklady právního zastoupení představují: odměna advokátky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (výzva k plnění, převzetí věci, sepis žaloby), dále 3 x 100 Kč za 3 paušální náhrady hotových výdajů, vše v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátní tarif), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (jak vyplývá z informačního systému okresního soudu ISAS). Dále částka 189 Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty (21 % DPH) z odměny advokátky a náhrad hotových výdajů, což je v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř., když advokátka, která zastupovala žalobkyni, osvědčila, že je plátkyní DPH. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady řízení zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.