11 C 63/2022-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 14. 6. 2022 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 15 635 Kč s příslušenstvím, jak je podrobně rozepsáno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně dodala žalovanému na základě výdejek ze skladu zboží, a to na základě výdejky ze dne 23. 9. 2019 [číslo] v celkové výši 2 202 Kč (vystavena faktura [číslo] ze dne 13. 9. 2019 na částku 2 202 Kč, lhůta k plnění 14 dnů, žalovaný byl tak povinen uhradit dlužnou částku nejpozději 7. 10. 2019), dále na základě výdejek ze dne 7. 10. 2019 [číslo] a ze dne 21. 10. 2019 [číslo] v celkové výši 7 669 Kč, a to 3 546 Kč a 4 123 Kč (vystavena faktura [číslo] ze dne 29. 10. 2019 na částku 7 669 Kč, lhůta k plnění 14 dnů, žalovaný byl tak povinen uhradit dlužnou částku nejpozději 12. 11. 2019), dále na základě výdejky ze dne 21. 5. 2020 [číslo] v celkové výši 5 764 Kč (vystavena faktura [číslo] ze dne 21. 5. 2020 na částku 5 764 Kč, lhůta k plnění 14 dnů, žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku nejpozději 4. 6. 2020). Každá z výdejek obsahovala dostatečně určitý předmět sjednaného zboží spolu s uvedením ceny v rozpise. Tím ve všech výše uvedených případech došlo mezi účastníky smluvního vztahu k dohodě o předmětu a ceně zboží, které mělo být žalovanému dodáno. Dodáním zboží umožnila žalobkyně žalovanému nabýt vlastnické právo. Uvedené výdejky svědčí o tom, že žalobkyně dodala žalovanému zboží, čímž splnila svou povinnost z uzavřené smlouvy. Žalovaný nezaplatil dohodnutou kupní cenu. Pokud jde o splatnost sjednané kupní ceny, nedošlo mezi účastníky k výslovné dohodě, a proto byl žalovaný povinen plnit bez zbytečného odkladu. Žalovaný dlužné částky neuhradil ve lhůtách k plnění uvedených v jednotlivých vystavených fakturách. Dostal se tak do prodlení s plněním dluhu, a to u částky 2 202 Kč od 8. 10. 2019, u částky 7 669 Kč od 13. 11. 2019, u částky 5 764 Kč od 5. 6. 2020. Žalobkyně proto požadovala úroky z prodlení z jednotlivých částek, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Dále žalobkyně požadovala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky 3 x 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslání předžalobní upomínky. 2. Ve věci byl dne 31. 10. 2022 pod č. j. 11 C 63/2022-13 vydán platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 3. 1. 2023, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listin, které žalobkyně předložila, když účastníci s takovýmto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Soud provedl důkaz listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav: Z výdejek ze skladu a navazujících listin (daňových dokladů), jak jsou podrobně rozepsány v bodu 1. odůvodnění tohoto rozsudku (výdejky ze skladu [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], faktury [číslo]), které ničím zpochybněny nebyly, lze dovodit, že účastníci uzavřeli ústně kupní smlouvy ohledně konkrétního zboží, které žalobkyně žalovanému dodala a žalovaný je převzal. Žalobkyně splnila svůj závazek z kupní smlouvy vyplývající. Žalovaný měl povinnost předmět koupě převzít a zaplatit ústně dohodnutou kupní cenu ve lhůtě splatnosti jednotlivých faktur. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že za převzaté zboží žalobkyni zaplatil. K úhradě dlužné částky jej žalobkyně vyzvala doporučeně zaslanou předžalobní výzvou (předžalobní upomínka ze dne 6. 4. 2022 a podací lístek z téhož dne). 4. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle § 2079 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni kupní cenu vztahující se k uvedenému zboží. Nezaplacením kupní ceny vznikla žalovanému druhotná povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1968 a následující občanského zákoníku) ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur, který je 1. dnem prodlení. Soud současně v souladu s ustanovením § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. přiznal žalobkyni náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, to je 3 x 1 200 Kč, neboť se jedná o vzájemný závazek mezi podnikateli. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovaného zaplatit ve sporu úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 352,50 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení 6 352,50 Kč Náklady právního zastoupení představují: odměnu advokáta za 2,5 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) po 1 740 Kč, dále 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, což je v souladu s § 7, § 10, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátní tarif). V souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty (21% DPH), to je o částku 1 102,50 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně, což soudu doložil. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit přiznané náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.