110 C 15/2022-27 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 41 545,07 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 40 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s efektivním ročním 54,82 % úrokem z úvěru v 48 měsíčních splátkách po 2 359 Kč vždy k 23. dni v měsíci počínaje zářím 2021. Součástí splátky bylo rovněž pojistné za pojištění schopností splácet, a to 289 Kč měsíčně. Schopnost dlužníka řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, na základě kterých bylo zjištěno, že volné měsíční zdroje dlužníka jsou dostatečné. Dále věřitel ověřil úvěrovou historii dlužníka v databázích [anonymizováno] a [anonymizováno], a provedl i lustraci dlužníka v insolvenčním rejstříku, a to s negativním výsledkem. Dlužník řádně nesplácel a ke dni 27. 2. 2022 byl úvěr zesplatněn. Dlužník celkem uhradil 18 873 Kč a ke dni podání žaloby dluží na nové jistině po zesplatnění úvěru částku 33 649,51 Kč, přitom původní dlužná jistina k datu zesplatnění úvěru ve výši 39 238,84 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 338,67 Kč, ze smluvní pokuty 998 Kč, na kterou má věřitel právo vždy ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 30 dnů, z nákladů upomínání 600 Kč, na které má věřitel právo vždy ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 15 dnů, a ze smluvní pokuty 6 298,07 Kč, kterou je věřitel oprávněn požadovat ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (původní nesplacená jistina a úroky z této jistiny ke dni zesplatnění úvěru) ode dne po zesplatnění úvěru do zaplacení. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení počítaný z částky 47 042 Kč od 1. 3. 2022 do 28. 4. 2022 a z částky 35 247 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, a dále roční 54,82 % úrok z částky 39 238,84 Kč od 1. 3. 2022 do 23. 3. 2022, roční 8,5 % úrok ze stejné částky od 24. 3. 2022 do 28. 4. 2022 a z částky 33 649,51 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení s tím, že suma tohoto úroku je limitována částkou 119 232 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, hodnocením klienta a dokladem o vyplacení úvěru. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázáno, že dne [datum] podepsala za žalobce jako věřitele osoba oprávněná za něho jednat a žalovaná jako klient (zde dlužník) listinu takto nadepsanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že částka 40 000 Kč byla dne 17. 8. 2021 připsána na bankovní účet žalované pod [variabilní symbol]. Z hodnocení klienta má soud za prokázáno, že dlužník měl po zohlednění jeho pravidelných příjmů a výdajů k dispozici měsíčně 4 440 Kč, z nichž byl povinen měsíčně splácet 2 359 Kč (v hodnocení klienta chybně uvedena splátka 2 070 Kč). Věřitel navíc neověřoval skutečné výdaje dlužníka, spokojil se s pouhým statistickým údajem o životním minimu. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. <i>4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,</i> <i>§ 86</i> <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>§ 87</i> <i>(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 40 000 Kč, z níž žalovaná uhradila pouze částku v celkové výši 18 873 Kč, a zbývající část poskytnuté jistiny ve výši 21 127 Kč je tedy žádána z titulu bezdůvodného obohacení oprávněně. Zbývající částky představující přirostlé úroky, běžící úroky, smluvní pokuty či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, již však nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr, přesněji v daném případě úvěr dlužníkovi poskytl přesto, že dlužník neprokázal své skutečné výdaje a po zohlednění těch udaných mu ani tak nezbývala dostatečná měsíční rezerva pro krytí osobních výdajů; ty věřitel odhadl pouze odkazem na statistický údaj o výši životního minima. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaná obdržela od žalobce částku ve výši 40 000 Kč, kterou zcela nevrátila, což na její straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k jednání nedostavila, nemohl soud rozhodnout o splatnosti jinak, než dle žádání žalobce, neboť žalovaná své poměry a tedy své schopnosti nedoložila ani neobjasnila. Tento závěr soudu se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87, z jehož výslovného znění slovní konstrukce„ spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovanou dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaná ještě ani není za dlužníka považována. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku. 6. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1,2 o.s.ř., kdy převážně úspěšné žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.