26 C 16/2023-64 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky s úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výrocích rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou existoval smluvní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 6. 2022, na základě které jí poskytla úvěr 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 23 % ročně po dobu 72 měsíců ve splátkách po 865 Kč měsíčně; celkem tak měla žalobkyni vrátit 62 865 Kč, neboť kromě úvěrové smlouvy si účastníci sjednali dále doplňkovou službu Podpora umožňující žalované odklad, respektive přerušení splátek nad standardní rámec sjednaný ve smlouvě o úvěru, za kterou se zavázala platit měsíčně částku 351 Kč. Splátka samotného úvěru byla ve výši 514 Kč. Žalovaná zaplatila před poskytnutím úvěru jako verifikační platbu částku 1 Kč a z celkem vyplacených 20 000 Kč jí žalobkyně strhla částku 4 000 Kč jako poplatek za náklady spojené s vyřízením úvěru. Žalovaná následně uhradila 4 splátky v celkové výši 3 460 Kč a dále úvěr neplatila, čímž se s jeho úhradou dostala do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala na upomínky žalobkyně k úhradě dluhu, byl úvěr ve smyslu ustanovení V. odst. 5.5 úvěrové smlouvy ke dni 21. 11. 2022 zesplatněn. Protože žalovaná nereagovala ani na předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny 19 460,21 Kč, neuhrazených úroků ve výši 15 489,94 Kč, zbývající částky za službu Podpora ve výši 23 868 Kč, nákladů na upomínání ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 730,11 Kč a smluvních úroků z úvěru 55,73 Kč. 2. U jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila a žalovaná se k němu nedostavila, provedl soud důkaz listinami, z nichž dospěl k následujícím zjištěním: Z předsmluvní e-mailové komunikace účastníků je prokázáno, že žalovaná dne 1. 6. 2022 nejprve obdržela od žalobkyně přístupové údaje ze svého klientského účtu, kde měla k dispozici smluvní dokumentaci s tím, že smlouvu může prostřednictvím klientského účtu uzavřít. Žalovaná téhož dne odsouhlasila prostřednictvím SMS zprávy tuto nabídku k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a následně obdržela od žalobkyně smluvní dokumentaci prostřednictvím e-mailu, včetně příloh, instrukce ke zřízení inkasa a zaslání verifikační platby s upozorněním, že jakmile žalovaná žalobkyni zašle potvrzení o zřízení inkasa a potvrzení o provedení této platby ve výši 1 Kč, dojde k vyplacení finančních prostředků v souladu se smlouvou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, z něhož však odečetla poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru ve výši 4 000 Kč. Jak se podává z výpisu z účtu žalobkyně, dne 3. 6. 2022 převedla na účet žalované částku celkem 16 000 Kč. Tato částka byla splatná ve smyslu smlouvy v pravidelných splátkách po dobu 72 měsíců, přičemž splátka jistiny a úroků činila 514 Kč, a splátka dohodnuté služby Podpora byla ve výši 351 Kč. Žalovaná tak měla na úvěr platit měsíčně částku 865 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 23 % ročně. Žalovaná souhlasila s inkasem měsíčních splátek úvěru ze svého bankovního účtu a zároveň se účastníci dohodli na doplňkové službě Podpora, jejíž podmínky byly dohodnuty ve smlouvě jako příloha číslo 2 smlouvy o úvěru (článek VII. smlouvy o úvěru). Z informací, které žalovaná poskytla žalobkyni za účelem posouzení její schopnosti úvěr splácet, se podává, že v době žádosti o úvěr byla žalovaná zaměstnancem obchodní společnosti, u které v měsíci 3/ 2022 jí byla vyplacena mzda celkem 18 163 Kč netto, v 4/ 2022 mzda ve výši 6 458 Kč netto a v 5/ 2022 nedosáhla na žádnou mzdu. Tyto skutečnosti byly zjištěny z jejich mzdových listů. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná pravidelně měsíčně splácela úvěr částkou 2 730 Kč a ve sdělení ke svým osobním poměrům uvedla, že její náklady na bydlení činí částku 3 000 Kč měsíčně. K datu uzavření smlouvy tak měla zůstat částka 8 440 Kč, když žádné jiné pravidelné platby a finanční závazky ji neměly tížit. Protože žalovaná porušila podmínky smlouvy, neboť neměla dostatek finančních prostředků na účtu a po zaplacení čtyř plateb přestala úvěr dále hradit, vyzývala ji žalobkyně nejdříve upomínkami k úhradám dlužných splátek, které však žalovaná nezaplatila, a proto žalobkyně dopisem ze dne 21. 11. 2022 přistoupila ve smyslu smlouvy k zesplatnění úvěru. Součástí této listiny byla i výzva k úhradě částky 69 403,98 Kč se splatností do 3. 1. 2023. 3. Tvrzená smlouva o úvěru, včetně smlouvy o doplňkové službě je typicky spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k čemuž je soud z úřední povinnosti povinen přihlédnout. Soud se proto předně zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěrových finančních prostředků žalované a před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala její možnost do budoucna poskytnuté úvěrové peníze splácet, když jí tato povinnost vyplývá z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“). Žalovaná ke svým osobním, finančním a majetkovým poměrům uvedla, že její měsíční příjem činí 12 310 Kč, ze kterého je jí strhávána částka 3 000 Kč na bydlení, jinak jí neměly žádné další platby tížit. To ovšem neodpovídalo dalším listinám, které žalobkyně předložila. Jak bylo zjištěno z jejich mzdových listů za měsíce březen, duben a květen 2022, byla jí v březnu vyplacena mzda 18 163 Kč, v dubnu mzda ve výši pouze 6 458 Kč a v květnu jí nebyla mzda vyplacena vůbec. Žádné další příjmy neosvědčila. Její průměrný příjem za tyto 3 měsíce tedy činil částku 8 207 Kč měsíčně. Jak se podává z výpisu z jejího účtu, měsíčně žalovaná platila pravidelně na jiný úvěr částku 2 730 Kč. Pokud činily její náklady na bydlení částku 3 000 Kč, zůstala jí na další osobní spotřebu měsíčně částka 2 477 Kč. Teprve z této částky měla platit úvěr žalobkyni splátkou ve výši 865 Kč měsíčně. Po úhradě této splátky by jí tak zůstala částka 1 612 Kč. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně vůbec nesplnila svoji zákonnou povinnost vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebním úvěru, neboť v případě, že by řádně posoudila schopnost žalované úvěr do budoucna splácet, musela na základě předložených listin, jejichž obsah nekorespondoval zcela se sdělenými údaji o finanční situaci spotřebitele (podle sdělení žalované neměla mít žádné jiné pravidelné finanční závazky, což nekoresponduje s výpisem z jejího účtu, ze kterého se podává, že splácela pravidelně jiný úvěr měsíčními splátkami ve výši 2 736 Kč) dospět k závěru, že žalovaná z měsíčního zůstatku cca 2 500 Kč nebude do budoucna schopna poskytnutý úvěr splácet částkou 865 Kč. Soud na základě uvedených zjištění dospěl k závěru, že je nutno tvrzenou úvěrovou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku, a to s ohledem na porušení povinnosti žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované, které jí vyplývají z § 86 zákona. 4. Z důvodu její neplatnosti proto nevznikly stranám smlouvy žádná práva a žádné z ní vyplývající povinnosti. Žalobkyně na druhou stranu prokázala, že poukázala žalované, od které předtím obdržela částku 1 Kč, peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Prokázala i to, že jí žalovaná na úvěr zaplatila celkem čtyři splátky po 865 Kč, tedy celkem částku 3 460 Kč. Jestliže žalovaná obdržela od žalobkyně předmětné peníze na základě neplatného právního jednání, lze uzavřít, že jí zbývá uhradit žalobkyni dluh ve výši 12 539 Kč, o kteroužto částku se z důvodu neplatnosti smlouvy bezdůvodně obohatila. Žalovaná je povinna toto bezdůvodné obohacení ochuzené vrátit. Soud z uvedeného důvodu žalobě co do částky 12 539 Kč vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků žalobu zamítl. Pokud se týká úroků z prodlení, soud na tomto místě poznamenává, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (blíže viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 veřejnosti dohledatelné např. na [webová adresa]). 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že z větší části procesně úspěšné žalované právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť nebylo ze spisu zjištěno, že by jí byly nějaké náklady vznikly.