40 C 41/2023-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala vyloučení vozidla zn. [značka automobilu] [jméno], [registrační značka], VIN: [číslo] (dále jen„ vozidlo“), z exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], pověřeného na základě usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve prospěch oprávněné [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], proti povinnému [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa]. Vozidlo bylo sepsáno v protokolu o soupisu movitých věcí povinného ze dne [datum] pod položkou [číslo]. Žalobkyně tvrdí, že vozidlo je v jejím vlastnictví, když jej dne [datum] koupila od pana [jméno] [příjmení] na základě výkupní smlouvy [číslo]. Žalobkyně před koupí provedla lustraci prodávajícího, jakož i vozidla samého v rozšířené verzi databáze [anonymizováno] a vozidlo prohlédla a zkontrolovala osobně. Vozidlo nebylo vykoupeno za nápadně nízkou cenu, disponovalo registračními značkami, nebyla měněna jeho barva ani nebylo jakkoli manipulováno se spínací skříňkou. Žalobkyně tedy vynaložila veškeré prostředky rozumně dostupné, s mírou péče, kterou lze každodenně dosahovat, k tomu, aby ověřila oprávnění převodce převést vlastnické právo k vozidlu. Při převodu vozidla byla žalobkyně v dobré víře dle ust. § 1111 občanského zákoníku a stala se tak jeho výlučným vlastníkem. Ačkoliv žalobkyně dne [datum] podala soudnímu exekutorovi návrh na vyškrtnutí vozidla ze soupisu, návrh byl exekutorem zamítnut. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno první jednání na [datum], žalobkyně se z jednání omluvila a k jednání se nedostavila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. 4. Soud připojil ke spisu spis Okresního soudu v Opavě sp. zn. [spisová značka], ze kterého je zřejmé že exekuční řízení bylo u soudu nařízeno na základě návrhu ze dne [datum] ve věci oprávněné [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] proti povinnému [celé jméno žalovaného], [datum narození], tehdy bytem [adresa žalovaného]. Z usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne [datum], soud zjistil, že zdejší soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k uspokojení pohledávky oprávněné [právnická osoba] v částce 300 000 Kč, nákladů přecházejícího řízení v částce 12 000 Kč, a nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného [celé jméno žalovaného]. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova]. Další důkazy soud neprováděl, neboť z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaný není ve sporu věcně legitimován a z toho důvodu žaloba důvodná není. 5. Podle ust. § 52 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, v platném znění (dále jen„ e. ř.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“). Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí podle třetí části tohoto zákona. Stejně se toto uplatní v rámci exekuce prováděné soudním exekutorem ve smyslu § 68 odst. 4 exekučního řádu. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána vůči povinnému a nikoli vůči oprávněnému, jak uvádí § 267 o. s. ř., není žalovaný ve sporu pasivně věcně legitimován a z tohoto důvodu soud žalobu zamítl. Soud přitom vychází ze skutkového stavu věci v době rozhodování (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). 6. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. §142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.