6 C 27/2023-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 22 680 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný dluží na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“). Úvěrovou smlouvu žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“), přičemž pohledávka ze smlouvy o úvěru byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k tomuto dni, kdy postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze stejného dne. Žalobkyně uvedla, že po posouzení úvěryschopnosti předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni jistinu úvěru spolu s úhradami za služby – úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný si rovněž v rámci smlouvy zvolil doplňkovou službu – životní pojištění, za níž se zavázal hradit poplatek ve výši 480 Kč. Jistinu a úhrady za služby se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 608 Kč počínaje 6. 12. 2018, kdy poslední splátka byla stanovena na 23. 1. 2020. Ode dne následujícího byl žalovaný v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami a předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Za celou dobu trvání smlouvy uhradil žalovaný pouze částku v celkové výši 14 550 Kč, ode dne postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Poslední splátku pak uhradil dne [datum]. Žalovaná částka ve výši 22 680 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 17 407,82 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 5 272,18 Kč a z příslušenství. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 480 Kč, celková částka k zaplacení činila částku 36 480 Kč, kterou měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Z listiny označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný vzal na vědomí, že je zařazen do pojistného programu v rámci skupinové pojistné smlouvy, kterou sjednala předchůdkyně žalobkyně s pojišťovnou blíže specifikovanou v této listině. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni, současně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z poštovního podacího lístku bylo prokázáno, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalovanému dne [datum]. 6. Z výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do [datum], s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. 7. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz kartu zákazníka ze dne [datum] vztahující se ke smlouvě o úvěru. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že je pracovním poměru od [anonymizováno] [rok] na dobu neurčitou ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako mechatronic s poznámkou, že zaměstnání nebylo možné ověřit, neboť žadatel pracuje v zahraničí. Dále žalovaný uvedl, že je spoluvlastníkem obydlí, ve kterém žije s dalším rodinným příslušníkem. Nemá jiný úvěr ani zápůjčku u [příjmení] [jméno] ani jinde, jeho čistý příjem činí 78 403 Kč, což je jeho jediný příjem, s bydlením má výdaje ve výši 5 000 Kč, jeho ostatní výdaje činí částku 30 000 Kč, použitelný příjem tak činí částku ve výši 43 403 Kč. Dále je v kartě zákazníka uvedeno, že byly předloženy dokumenty k ověření finanční situace žadatele, a to výplatní pásky, pracovní smlouva, faktury za elektřinu, vodu, plyn a výpis z katastru nemovitostí. Dále žalobkyně sdělila, že před sjednáním smlouvy o úvěru ověřila údaje o žalovaném v insolvenčním rejstříku. 8. Důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, kdy měl celkem splatit 36 480 Kč, uhradil však pouze 14 550 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno poštou dne [datum]. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v kartě zákazníka, přičemž ji byly pouze předloženy k nahlédnutí výplatní pásky žalovaného, pracovní smlouva, faktura a výpis z katastru nemovitostí. Předchůdkyně žalobkyně telefonicky neověřovala, zda je žalovaný zaměstnán. 10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 11. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru. 12. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C [číslo], [právnická osoba]; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C [číslo], [právnická osoba] proti La Comercial Internacional de [právnická osoba]). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 14. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací zaznamenaných v kartě zákazníka, které ověřovala listinami – výplatními pá