16 C 154/2023-48 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkem částky 11 029,94 Kč, dále úroku v částce 1 972,94 Kč a úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 4 829,81 Kč od [datum] do zaplacení, zaplacení úroku z prodlení v částce 695,54 Kč a dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 4 924,73 Kč od [datum] do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba] žalovanému částku 30 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, což stvrdil podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce celkem částku 55 776 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, a to jednak jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč a dále částku 14 700 Kč spočívající v poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, dále částku 2 788 Kč spočívající v úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 5 400 Kč jako úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, a to vše 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč se splatností poslední splátky dne [datum]. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný po uzavření smlouvy zaplatil částku 47 424 Kč. Žalobkyně se pak podanou žalobou domáhá zaplacení těchto nároků vůči žalovanému vzniklých z této smlouvy v souhrnné částce 11 029,94 Kč, které sestávají z nesplacené jistiny v částce 4 829,81 Kč, dále nesplaceného smluvního úroku v částce 94,92 Kč, nesplacené úhrady za poskytnutí úvěru v částce 2 201,21 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 417,46 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště v částce 808,60 Kč, dále zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou splátek v celkové výši 2 677,93 Kč a dále zaplacení kapitalizovaného úroku vyčísleného za období od [datum] do [datum] z dlužné jistiny v částce 1 972,94 Kč a úroku z prodlení v částce 695,54 Kč vyčísleného do [datum], přičemž tato pohledávka jí byla původní věřitelkou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] k témuž dni, přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena písemně. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho dalšího neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní před podání žaloby ještě vyzván upomínkou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], smluvních podmínek smlouvy o úvěru, dopisu společnosti [právnická osoba] žalovanému ze dne [datum] - oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti [právnická osoba] a žalobkyní dne [datum], přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím archem ze dne [datum], soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje. 5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně. 6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr uvedla, že tato schopnost byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. K tomu uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne [datum]. Žalovaný v žádosti uvedl, že je od [datum] na dobu neurčitou zaměstnán u [právnická osoba] [obec], spol. s r.o. a výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 22 951 Kč a že výše jeho měsíčních výdajů činí 17 781 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám, přičemž tyto skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 30 000 Kč měsíčně splátkou 3 984 Kč je dostatečná. 10. S výše uvedeným závěrem soud nesouhlasí. Smyslem zákona o spotřebitelském úvěru, resp. Směrnice není jej mechanický sběr dat o žadateli, neboť ten má být základem pro následnou a nejdůležitější činnost, která je smyslem celé úpravy. Tím je vyhodnocení situace žadatele, tedy posouzení jeho úvěruschopnosti. Dle názoru soudu toto právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla, anebo provedla nesprávně. Výdaje, které uvedl žalovaný v žádosti o úvěr (a opětovně soud zdůrazňuje že nejsou ani ničím podloženy, respektive prověřeny) se jeví soudu jako nepřiměřeně nízké. Například výdaje na bydlení (bydlení, energie) žalovaný uvedl pouze ve výši 3 000 K, kdy soudu se jeví tato částka nebývale nízká, aby pokrývala jak např. nájem, tak spotřebu energií, stejně tak pokud žalovaný uvedl další osobní výdaje (jídlo, doprava, osobní náklady) ve výši 3 410 Kč jeví se tato částka soudu nízká. Dále žalovaný žádosti uvedl, že srážky ze mzdy u něj činí částku 7 387 Kč měsíčně a splátky stávajících půjček částku 3 984 Kč. Žalovaný byl tedy již v té době dosti zadlužen, a to zřejmě i dluhy po splatnosti. I pokud by však tyto údaje byly pravdivé, tedy jeho celkové měsíční výdaje činily částku 17 781 Kč oproti celkovým měsíčním příjmům v částce 22 554 Kč, bylo nutno kalkulovat ještě s jistou finanční rezervou pro nenadále situace (nemoc, jiné nenadálé výdaje a podobně). Tedy za té situace právní předchůdkyně žalobkyně měla zejména výdajové stránce žalovaného věnovat mnohem větší pozornost a skutečné výdaje žalovaného si nechat od něj prokázat, že jsou tedy právě v této výši. Tedy naprosto rezignovala na celý proces posouzení a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, což je jediný smysl směrnice (k čemu jinému by pak