16 C 242/2023-42 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 24 650 Kč spolu s úrokem v částce 8 950,21 Kč a dále s úrokem ve výši 22,68 % ročně jdoucím z částky 19 172,32 Kč od , datum, do zaplacení, úrokem z prodlení v částce 3 255,70 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 19 172,32 Kč od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, , smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které tato společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 600 Kč s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % ročně sjednanou v čl. 1.2 podmínek, které jsou součástí uzavřené smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 840 Kč počínaje dnem , datum, se splatností poslední splátky dne , datum, . Žalovaná však na pohledávku dosud uhradila pouze částku 25 750 Kč. Tato pohledávka za žalovanou vzniklá z uvedeného důvodu poté byla, včetně příslušenství a se se všemi právy s ní spojenými postoupena žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni, což žalované bylo písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovanou částku 26 650 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 19 172,32 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 5 477,68 Kč, přičemž součástí částky 26 650 Kč je i navýšení účtované původní věřitelkou, které však žalobkyně vůči žalované touto žalobou neuplatňuje. Žalovaná byla přitom před podáním žaloby ze strany žalobkyně k úhradě předmětné pohledávky vyzvána, což však žalovaná neučinila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Přitom ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo , hodnota, ze dne , datum, a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ze dne , datum, a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, dopisu společnosti , právnická osoba, žalované ze dne , datum, - oznámení o postoupení pohledávky spolu s připojeným poštovním podacím lístkem ze dne , datum, , jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne , datum, – předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím lístkem ze dne , datum, soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a společnost , právnická osoba, mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalované úvěr ve výši 28 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých 60 týdenních splátkách po 840 Kč. Žalovaná dohodnuté splátky řádně nesplácela a na poskytnutou zápůjčku uhradila pouze částku 25 750 Kč. Tato pohledávka pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byla postoupena žalobkyni.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského zápůjčce v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované tvrdila, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že má stálý příjem ze státní podpory a její čistý příjem Státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) je ve výši 10 180 Kč. Tento byl ověřen na základě dokladů o přiznání mateřské/rodičovské. Dále má další příjmy Státní podpora – vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši 6 249 Kč, kdy tyto byly ověřeny na základě příspěvku na bydlení. Další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) ve výši 17 000. Příjem žalované tedy byl ve výši 33 434 Kč. Měsíční výdaje žalované byly: výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 12 050 Kč a tyto byly ověřeny na základě nájemní smlouvy. Osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) byly ve výši 12 600 Kč a celkové běžné měsíční výdaje žalované byly tedy ve výši 24 650 Kč a použitelný příjem žalované byl tedy 8 784 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že z karty zákazníka ze dne , datum, se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z 3× výplatní pásky, pracovní smlouvy včetně dodatku k pracovní smlouvě a nájemní smlouvy žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dospěla k závěru, žalovaná má dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 840 Kč a že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. S tímto hodnocením žalobkyně se soud neztotožňuje. Na základě kusých a nepřehledných informací, které jsou obsaženy v tzv. „kartě zákazníka“, ale i poněkud chaotických vyjádření žalobkyně (uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně majetkovou situaci ověřila též z výplatních pásek, pracovní smlouvy včetně dodatku pracovní smlouvě, ač toto se z karty zákazníka vůbec nepodává, přitom tvrdí, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek), nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k objektivně přezkoumatelnému závěru o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Ani příjmy, ani výdaje uvedené v kartě zákazníka neposkytují dostatečný obraz o tom, z jakého zdroje jednotlivé zejména příjmy pocházejí, a co vše v sobě zahrnují výdaje. Je pouze zřejmé, že hlavním příjmem žalované byla mateřská ve výši 10 185 Kč měsíčně, a dále žalovaná pak zřejmě pobírala příspěvek na bydlení ve výši 4 649 Kč. Avšak již nelze ani vydedukovat, z jakého titulu pobírala dále částku 1 600 Kč, tedy o jakou další dávku státní podpory se mělo jednat a ohledně částky 13 000 Kč a 4 000 Kč, které jsou ve formuláři definovány jako „výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.“ již také nelze usuzovat vůbec ničeho. Přitom z karty zákazníka se dále podává, že domácnost žalované měla 5 osob, tedy 2 nezaopatřené děti, partner a jiný rodinný příslušník. Co se týče výdajů, pak výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) jsou uvedeny částkou 12 500 Kč, a osobní výdaje částkou 12 600 Kč. Zejména s ohledem na pochybnost