16 C 89/2024-40 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 81 364 Kč spolu s úrokem v částce 19 211,59 Kč a dále s úrokem ve výši 22,62 % ročně jdoucím z částky 29 336,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 22,68 % ročně jdoucím z částky 14 820,01 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 25,14 % ročně jdoucím z částky 4 429,88 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení v částce 7 728,92 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně 48 686,08 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ve třech případech smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě které společnost , právnická osoba, žalované poskytla částku 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 48 392 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 38 564 Kč, dále odměnu za zpracování spotřebitelského úvěru v částce 1 500 Kč a částku 8 328 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení s tím, že splatnost poslední splátky přitom byla stanovena na den 5. 3. 2022, dále dne 23. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru , hodnota, na základě které společnost , právnická osoba, žalované poskytla částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 1 764 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 22 319 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy částce 17 723 Kč a dále odměnu za zpracování spotřebitelského úvěru v částce 1 500 Kč s tím, že splatnost poslední splátky přitom byla stanovena na den 28. 3. 2022 a konečně dne 16. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě které společnost , právnická osoba, žalované poskytla částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 2 324 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 21 829 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 8 631 Kč a odměnu za zpracování spotřebitelského úvěru a za další péči o zákazníka v částce 10 876 Kč s tím, že splatnost poslední splátky přitom byla stanovena na den 16. 6. 2021. Žalovaná však své závazky z těchto smluv nedodržela, když poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 8. 2022. Žalobkyně se proto po žalované domáhá zaplacení těchto pohledávek, které jí byly společností , právnická osoba, postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023, kdy toto postoupení uvedených pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná, ač před podáním žaloby byla ještě vyzvána, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradila.2. Žalovaná ve svém vyjádření podané žalobě nepopřela, že se společností , právnická osoba, , uzavřela tyto smlouvy o spotřebitelském úvěru a je si vědoma toho, že tyto nesplácela. Považuje to za svou chybu. Ze strany pracovnice společnosti , právnická osoba, byla ujišťována o tom, že už se blíží ke splacení předchozích zápůjček a tato jí nabídla nové smlouvy. Tyto úvěry si brala pro svého bývalého přítele za účelem nákupu nářadí pro něj, když tento pracoval jako živnostník.3. Soud proto na základě těchto nesporných tvrzení účastnic vzal za prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byly ve třech případech uzavřeny smlouvy o spotřebitelských úvěrech, jak uvedeno shora.4. V posuzované věci proto soud předně dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely ve třech případech smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Přitom se jedná o úvěry spotřebitelské ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského zápůjčce v době přiměřené jeho možnostem.8. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že schopnost žalované byla posuzována na základě vyplněného prohlášení žalované v zákaznické kartě z 4. 6. 2020, 16. 12. 2020 a ze dne 19. 3. 2020, kdy ze zákaznické karty ze dne 4. 6. 2020 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy (07/2019) a z výplatních pásek (03, 04/2020). Ze zákaznické karty ze dne 16. 12. 2019 se pak podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z výměru sociální podpory (2019) a ze zákaznické karty ze dne 19. 3. 2020 se podává, že právní předně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy (01/2019) a faktur (01, 02/2020). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Dále s ohledem na informace, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě ze dne 4. 6. 2020, zejména, že je zaměstnává na hlavní pracovní poměr jako sekretářka a její měsíční příjem činí 70 852 Kč, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tyto zápůjčky je dostatečná. Dále s ohledem na informace, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě ze dne 16. 12. 2019 a ze dne 19. 3. 2020, a to zejména, že má příjem ze státní podpory a její měsíční příjem činí 47 427 Kč, respektive 57 425 Kč a dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.9. S tímto hodnocením žalobkyně se soud neztotožňuje. Předně žalobkyně ani netvrdila, jaké jsou výdaje žalované, žalobkyně tedy v tomto směru vůbec neunesla břemeno tvrzení. Ani na základě kusých a nepřehledných informací, které jsou obsaženy v tzv. „kartě zákazníka“, není možno si vytvořit ucelený obraz o poměrech žalované. Nicméně bez ohledu na to, z vyjádření samotné žalované je však hlavně zřejmé, že všechny údaje o žalované, které jsou obsaženy v zákaznických kartách, respektive, na nichž žalobkyně vystavila svá tvrzení o poměrech žalované, jsou zcela smyšlená, resp. nemají žádný reálný základ a tuto fabulaci dokonce vytvořila sama pracovnice společnosti , právnická osoba, , která všechny 3 tyto smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovanou uzavírala. Žalovaná popsala podrobně průběh uzavření všech tří smluv, uvedla, že v té době byla na mateřské dovolené, žádnou písemnou pracovní smlouvu se svým bývalým přítelem uzavřenu neměla a proto žádnou takovou jako doklad o pracovním poměru nemohla pracovnici společnosti , právnická osoba, předložit, což tato pracovnice věděla. Dále tato pracovnice věděla o tom, že na její účet je vedena exekuce a žalovanou proto vyzvala k doložení