16 C 91/2024-39 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 55 675,99 Kč, dále úroku v částce 6 590,50 Kč a dále úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 21 608,30 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 3 875,03 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 23 100 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost , právnická osoba, . žalované částku 30 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, což stvrdila podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkem částku 55 776 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, a to jednak jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, a dále částku 14 700 Kč spočívající v poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, dále částku 2 788 Kč spočívající v úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 5 400 Kč jako úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, a to vše ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč se splatností poslední splátky dne 30. 3. 2021. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná po uzavření smlouvy zaplatila na tento úvěr částku 16 600 Kč. Žalobkyně se pak podanou žalobou domáhá zaplacení těchto nároků vůči žalované vzniklých z této smlouvy v souhrnné částce 55 675,99 Kč, které sestávají z nesplacené jistiny v částce 21 608,30 Kč, dále nesplaceného smluvního úroku v částce 1 491,70 Kč, nesplacené úhrady za poskytnutí úvěru v částce 10 324,99 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 1 958,13 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště v částce 3 792,87 Kč, dále zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou splátek v celkové výši 16 500 Kč a dále zaplacení kapitalizovaného úroku vyčísleného za období od 31. 3. 2021 do 1. 4. 2023 z dlužné jistiny v částce 6 590,53 Kč a úroku z prodlení v částce 3 855,03 Kč vyčísleného za období od 31. 3. 2021 do 1. 4. 2023. Tato pohledávka za žalovanou přitom žalobkyni byla postoupena původní věřitelkou tj. společností , právnická osoba, . smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalované oznámena písemně. Žalovaná žalobkyni dosud ničeho dalšího neuhradila, ač k tomu byla žalobkyní před podání žaloby ještě vyzvána upomínkou.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, , smluvních podmínek smlouvy o úvěru, dopisu společnosti , právnická osoba, . žalované ze dne , datum, - oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, . a žalobkyní dne , datum, , přílohy číslo , hodnota, k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 31. 7. 2023 - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím lístkem ze dne 1. 8. 2023, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . a žalovaná v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřely smlouvu o úvěru, když společnost , právnická osoba, . se zavázala na základě těchto smluv poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další služby a dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr uvedla, že tato schopnost byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. K tomu uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, . Žalovaná v žádosti ze dne , datum, uvedla, že je od 1. 8. 2019 zaměstnána na dobu neurčitou u , jméno FO, , že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 11 960 Kč a výše jejích měsíčních výdajů činí 7 410 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. S ohledem na tyto informace, které žalovaná uvedla, a které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 30 000 Kč měsíčně splátkou 3 984 Kč je dostatečná.10. S výše uvedeným závěrem soud nesouhlasí. Smyslem zákona o spotřebitelském úvěru, resp. Směrnice není jen mechanický sběr dat o žadateli, neboť ten má být základem pro následnou a nejdůležitější činnost, která je smyslem celé úpravy. Tím je vyhodnocení situace žadatele, tedy posouzení jeho úvěruschopnosti. Dle názoru soudu toto právní předchůdkyně žalobkyně provedla nesprávně. Žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu s tím, že její náklady na bydlení a energie představují měsíčně částku 4 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady částku 3 410 Kč. Nehledě k tomu, že soudu se jeví souhrnné náklady na bydlení, včetně úhrad energií v měsíční výši 4 000 Kč nepřiměřeně nízké, pak ale zejména částka osobních výdajů zjevně vychází z částky životního minima zveřejňované Českým statistickým úřadem. Nejedná se proto o individuální zjištěné výdaje žadatele o úvěr (pak ovšem i co se týče příjmů mohla si právní předchůdkyně žalobkyně stejnou logikou situaci zjednodušit a také i na příjmové straně vycházet pouze z údajů Českého statistického úřadu o výši průměrně dosahovaného měsíčního výdělku v České republice). Nelze dále přehlédnout, že i při těchto příjmech a výdajích žalované a po započtení částky 3 984 Kč jako předpokládané měsíční úvěrové splátky by pak žalované měsíčně zůstávala k další potřebě pouze částka 566 Kč. Tedy hospodaření žalované by se ocitlo na absolutní hraně, kdy by jí nezbývaly již žádné další finanční rezervy pro další nahodilé a nepředpokládané výdaje, nebo výpadky příjmu (například z důvodu nemoci). Právní předchůdkyně žalobkyně proto poměry žalované zjistila nedostatečně a při údajíc