17 C 107/2024-27 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 584 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 800 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela po posouzení jeho úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz 30. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla bezhotovostně 7 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se měl zavázat zaplatit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky a každý měsíc do 30. dne splácet úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu byl oprávněn vrátit kdykoliv. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením úroku, využila žalobkyně smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 3. 10. 2023. Pro případ prodlení na sebe žalovaný převzal závazek k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje vrácení poskytnuté jistiny 7 000 Kč, zaplacení dohodnutého úroku za první měsíc čerpání úvěru 2 800 Kč a smluvní pokuty 784 Kč (0,1 % denně z částky 7 000 Kč od 4. 10. 2023 do 24. 1. 2024).2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující: Žalobkyně se 30. 4. 2023 prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaný se zavázal každý měsíc platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, vždy k 30. dni v měsíci (listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovaná 30. 4. 2023, fotografie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně ještě téhož dne odeslala na účet uvedený žalovaným ve smlouvě č. , č. účtu, částku 7 000 Kč (potvrzení , právnická osoba, ., o platbě). Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky z této smlouvy do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby z 24. 1. 2024 včetně poštovního podacího lístku).4. Pokud jde o posuzování úvěruschopnosti, doložila žalobkyně soudu výpisy z účtu žalovaného za období od ledna do března 2023. Z těch je zřejmé, že žalovaný měl jediný pravidelný příjem od , právnická osoba, ., konkrétně v čistém 9 450 Kč, 9 450 Kč a 9 405 Kč, další kreditní položky na účtu byly tvořeny nepravidelnými platbami od různých fyzických osob v řádech stovek korun. Žalovaný hradil z účtu každý měsíc nájemné 8 000 Kč a několikrát měsíčně sázel v řádech desítek až stovek korun. Zůstatky na účtu činily -24,70 Kč koncem ledna 2023, 2 769,16 Kč koncem února 2023 a 455,32 Kč koncem března 2023.5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87).6. Žaloba je důvodná pouze částečně.7. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.8. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně se sice před poskytnutím úvěru žalovanému zabývala jeho poměry, neboť měla k dispozici výpisy z jeho účtu za tři měsíce, nicméně údaje z nich vyplývající nesprávně vyhodnotila. Pravidelný čistý příjem žalovaného činil přibližně 9 500 Kč, zatímco pouze jeho pravidelný výdaj na nájem byl 8 000 Kč měsíčně. Již z těchto dvou údajů je evidentní, že žalovaný nejenže neměl prostředky na splácení úvěru, ale ani na ostatní výdaje nutné pro živobytí; nadto pravidelně sázel. Přestože výše úvěru byla sjednána pouze do 20 000 Kč, při maximálním čerpání by činil měsíční úrok, který by byl žalovaný povinen pravidelně platit, 8 000 Kč (40 % z vyčerpané jistiny); při fakticky čerpané částce 7 000 Kč to bylo 2 800 Kč. Žalobkyni muselo být z výpisů z účtu objektivně zjevné, že žalovaný nemá prostředky, aby takto sjednaný úrok platil. S uvedeným závěrem korespondují také zůstatky na účtu žalovaného ke konci jednotlivých měsíců. Při popsaných poměrech žalovaného mu žalobkyně úvěr neměla poskytnout. Proto soud hodnotí smlouvu jako absolutně neplatnou.9. Protože je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 7 000 Kč bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil, soud proto žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za výzvu k úhradě do tří dnů, prokazatelně odeslanou 24. 1. 2024. Podle běžné praxe musela být výzva doručena žalovanému nejpozději do tří dnů, tedy do 27. 1. 2024, lhůta k plnění mu tak uplynula 30. 1. 2024 a ode dne následujícího je v prodlení. Nevrácením částky vznikla žalovanému druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po uplynutí lhůty zákonný úrok z prodlení.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně části jistiny 7 000 Kč a neúspěšná ohledně části jistiny 3 584 Kč a podstatné části úroků z prodlení, které požadovala v návaznosti na splatnost úvěru dle neplatné smlouvy, a tedy za období delší a v sazbě vyšší, než jí náleží. Za dobu od 4. 10. 2023 do 30. 1. 2024 včetně se jedná o dalších 479 Kč. Ke dni vyhlášení rozsudku tak byla předmětem řízení kapitalizovaná částka 11 063 Kč (přiznaných 7 000 Kč a nepřiznaných 4 063