17 C 164/2024-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky , částka, . Tvrdila, že s žalovaným uzavřela , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu jakožto podnikateli poskytla téhož dne částku , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit ji žalobkyni do , datum, společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru , částka, a úrokem , částka, . Později se účastníci měli pětkrát dohodnout na prodloužení data splatnosti do konečného , datum, , vždy za poplatek , částka, , který žalovaný ve všech případech uhradil. Naopak žalovaný nevrátil úvěr. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru, poplatku za jeho sjednání a čerpání, úroku a dále paušálně sjednaných poplatků za čtyři upomínky v celkové výši , částka, . Kromě toho žalobkyně uplatnila požadavek na dohodnutý úrok z prodlení ze součtu dlužné jistiny a poplatku ve výši 0,5 % denně po dobu prvních 90 dnů prodlení a ve výši 0,1 % denně od 91. dne prodlení do zaplacení.2. Žalovaný se bránil tím, že měl ve vztahu postavení slabší strany, dále namítl neplatnost smlouvy pro neposuzování jeho úvěruschopnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, i neplatnost ujednání o úrocích, jejichž výše se podle něj příčí dobrým mravům. Proto se domníval, že žalobkyně měla pouze právo na vrácení jistiny úvěru coby bezdůvodného obohacení, přičemž žalovaný tuto částku v minulosti přeplatil, protože jí uhradil celkem , částka, .3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se , datum, dohodli, co žalobkyně tvrdila, ani o tom, že žalovanému vyplatila , částka, , zatímco on jí uhradil následně , částka, (vždy po , částka, ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ).4. Kromě uvedených shodných tvrzení soud vyšel z listinných důkazů, z nichž zjistil následující: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v rámci jeho podnikatelské činnosti úvěr , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit do , datum, společně s úrokem 50 % ročně – , částka, a poplatkem za sjednání a čerpání , částka, v případě, že bude uhrazen řádně a včas, jinak , částka, ; strany se dohodly, že úvěrový úrok dle sjednané roční úrokové sazby z dlužné jistiny úvěru je přičítán denně až do úplného zaplacení jistiny – čl. 1., čl. 4 body 1. a 2. Datum splatnosti úvěru mohlo být prodlouženo vždy za předpokladu, že žalovaný ve svém uživatelském účtu vygeneroval žádost, která obsahovala výši poplatku za prodloužení v závislosti na dlužné částce a počet dní, o které bude splatnost prodloužena, a současně uhradil poplatek za prodloužení; o každém prodloužení mělo být vygenerováno potvrzení ve formě dodatku ke smlouvě – čl. 3 body 2. a , právnická osoba, případ prodlení byla dohodnuta povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni dále úrok z prodlení ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru, a to ve výši 0,5 % denně po dobu prvních 90 dnů prodlení a ve výši 0,1 % denně od 91. dne prodlení do zaplacení; současně byla pro dobu od 91. dne prodlení sjednána nižší sazba úroku odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dále bylo ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat paušální poplatky , částka, za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dni prodlení – čl. 5 body 3. a 4. (fotografie občanského a řidičského průkazu žalovaného, listina označená jako smlouva o podnikatelském úvěru číslo , Anonymizováno, ). Žalobkyně odeslala , datum, na účet žalovaného , částka, (výpisy z účtu). Za jinak stejných parametrů úvěru byla účastníky pětkrát prodloužena jeho splatnost, a to , datum, do , datum, , , datum, do , datum, , , datum, do , datum, , , datum, do , datum, a , datum, do , datum, (listiny označené jako dodatky ke smlouvě o podnikatelském úvěru číslo , Anonymizováno, ).5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru se jeho odstavce 1, 2 a 4 použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. To mimo jiné znamená, že pro takový případ lze sjednat úrok z prodlení pouze ve výši nepřesahující výši stanovenou právním předpisem (§ 122 odst. 1 písm. b)), a věřiteli vznikne právo na úrok pouze ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší (§ 122 odst. 4). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.6. Žaloba není důvodná.7. Převzetím závazku žalobkyní poskytnout žalovanému peněžní prostředky a oproti tomu převzetím závazku žalovaným vrátit tyto peníze navýšené o úrok účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovanému byl poskytnut úvěr coby podnikateli v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, nepoužijí se na vztah účastníků ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti poskytovatele úvěru posoudit řádně a odborně úvěruschopnost úvěrovaného a o neplatnosti smlouvy při porušení této povinnosti. Žalobkyně svůj závazek poskytnout žalovanému úvěr splnila. Pokud by žalovaný splnil svůj primární závazek v původně sjednané dvacetitřídenní lhůtě, zaplatil by , částka, coby vratku úvěru a navíc poplatek , částka, a úrok , částka, , který v přepočtu odpovídá 50 % ročně z , částka, za 23 dnů, celkem tedy , částka, . Celkovou cenu úvěru , částka, soud neshledává při takto nastavených parametrech smlouvy jako rozpornou s dobrými mravy – jedná se o krátkodobý úvěr, žalovaný obdržel peníze v podstatě okamžitě, tudíž v takových případech je běžné, že cena úvěru, potažmo RPSN, je vyšší než v případě jiných úvěrů a pohybuje se v řádech stovek procent, a to i u spotřebitelů.8. Problematickým však soud shledává souhrn platebních povinností žalovaného dohodnutých pro případ prodloužení splatnosti úvěru. Rovněž to je běžně poskytovateli úvěru umožňováno za poplatek. V tomto případě však jeho výše nevyplývá přímo ze smlouvy, ale má být zřejmá až při vygenerování žádosti o prodloužení splatnosti. V prvé řadě takto neurčitá konstrukce znemožňuje předem posoudit platnost ujednání. Přitom ve svém důsledku není poplatek za prodloužení splatnosti ničím jiným než rovněž úrokem, což je evidentní už jen z toho, že jeho výše je odvislá od dlužné částky. Zde činila jeho výše , částka, měsíčně (přibližně o měsíc byla splatnost vždy prodlužována), což v přepočtu odpovídá , částka, ročně, a tedy cca 300 % poskytnutého úvěru , částka, . Kromě toho a trvající povinnosti vrátit jistinu úvěru , částka, , zaplatit poplatek za jeho sjednání , částka, a úrok , částka, však měl žalovaný podle smlouvy i nadále povinnost hradit ještě (výslovně označený) úrok 50 % ročně z jistiny úvěru až do jejího vrácení, což odpovídá částce , částka, denně, tedy , částka, měsíčně. Totiž tím, že si žalovaný opakovaně splatnost prodloužil, nebyl stále v prodlení, a proto nepřicházelo do úvahy snížení úrokové sazby, počínaje 91. dnem, sjednané v čl. 5 bodu 3. poslední větě smlouvy, které odpovídá zákonnému omezení v § 122 odst. 4, 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Při každém prodloužení splatnosti o měsíc tak bylo povinností žalovaného zaplatit navíc , částka, jako tzv. poplatek za prodloužení a , částka, jako výslovně označený úrok (byť tento žalobkyně v řízení neuplatňuje), celkem tedy úplatu odpovídající přibližně 350 % poskytnutého úvěru ročně. Při pětinásobném prodloužení splatnosti se tak žalovaný paradoxně dostal do situace, kdy pro něj bylo od počátku výhodnější o prodloužení splatnosti nežádat a dostat se do prodlení, protože v takovém případě by byl zavázán pouze k úhradě sjednaného úroku 50 % ročně, a to jen po dobu prvních 90 dnů prodlení, později úroku odpovídajícího zákonnému úroku z prodlení (15 % ročně), a dále k úhradě sjednaného úroku z prodlení 0,5 % denně (tj. 182,5 % ročně), a to opět jen po dobu prvních 90 dnů prodlení, protože poté by byl i zde chráněn zákonným omezením § 122 odst. 5 ve spojení s § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru.9. Popsané „dobrodiní prodloužení splatnosti“ obchází § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy mu odporuje, a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, protože rovněž uvedené ustanovení bylo začleněno do právní úpravy za účelem minimalizace nadměrného zadlužování jednotlivců a s tím spojených negativních dopadů na celou společnost. Kromě toho je úročení 350 % ročně zjevně rozporné s dobrými mravy. Proto soud považuje ve svém souhrnu ujednání o poplatcíc