26 C 211/2024-35 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně spol. , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, (dále také jen „původní věřitelka nebo právní předchůdkyně“), na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 34 000 Kč, kteréžto prostředky se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit spolu s poplatkem a úrokem v celkové výši 37 094 Kč v 17 měsíčních splátkách po 4 182 Kč s dobou splatnosti poslední splátky , datum, . Z návrhu se dále podává, že žalovaná porušila smluvní povinnosti, neboť úvěr řádně a včas nesplatila, když z dluhované pohledávky uhradila původní věřitelce ve splátkách pouze částku 44 798 Kč. Nesplacenou část úvěrové pohledávky po splatnosti postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, účinné od , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu žalobkyně a svůj dluh nezaplatila, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho.3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , v níž se původní věřitelka zavázala poskytnou žalované finanční prostředky ve výši 34 000 Kč a žalovaná se tyto zavázala vrátit v pravidelných 17měsíčních splátkách po 4 182 Kč. Poslední splátka byla splatná dne , datum, . Tyto skutečnosti byly zjištěny z předmětné smlouvy a z historie úvěru, bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že do splatnosti poslední splátky na svůj dluh žalovaná zaplatila v nepravidelných splátkách toliko částku 40 598 Kč a po tomto datu ještě na dluh poukázala částku 4 200 Kč, celkem tak 44 798 Kč. Tento dluh, jak se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, , postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalovanou o změně v osobě věřitele písemně informovala. Žalobkyně naposledy k zaplacení dluhu vyzvala žalovanou v předžalobní výzvě z 1. 11. 2023, která, jak je zjištěno z podacího lístku, byla předána k poštovní přepravě dne 2. 11. 2023.4. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon o spotřebním úvěru“), a zda tedy předtím, než poskytla žalované finanční prostředky, prověřila její možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud měl v úmyslu žalobkyni v uvedeném směru procesně poučit u ústního jednání, ovšem svoji omluvenou neúčastí se žalobkyně sama zbavila možnosti využít tohoto poučení a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Soud tak neměl možnost vůbec zjistit a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně svoji zákonnou povinnost splnila a zda bylo v možnostech žalovanou poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalované posoudit její úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba by proto nebyla důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.5. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované na úkor žalobkyně. S ohledem na tu skutečnost, že žalovaná na dluh z neplatné smlouvy uhradila víc, než fakticky obdržela, není možné po ní požadovat vydání bezdůvodného obohacení, kterého v tomto případě není. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť ze spisu nebylo zjištěno, že by procesně úspěšné žalované v tomto řízení nějaké náklady vznikly.7. Rozhodnutí soudu o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek je opodstatněn zněním pol. 2/2 a 1/1a) Sazebníku soudních poplatků jako nedílné přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Splatnost poplatku vyplývá z § 7 odst. 1 tohoto zákona.