26 C 40/2024-46 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na kontokorentním úvěru , Anonymizováno, , který se zavázala poskytnout právní předchůdkyně žalobkyně spol. , právnická osoba, . (dále jen „banka“), IČO , IČO, , sídlem , adresa, , na bankovním účtu č. , č. účtu, , žalované na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, a dodatku smlouvy „dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách“ ze dne , datum, . Žalovaná byla povinna dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnosti žalované kontokorentní úvěr splácet, a to na základě informací a dokladů poskytnutých jí žalovanou. Žalovaná následně porušila ujednání o podmínkách čerpání a splácení úvěrového limitu, neboť jeho sjednanou výši překročila a úvěr nesplácela řádně a včas. Banka z toho důvodu převedla 16. 5. 2022 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 8 862,45 Kč na nově zřízený úvěrový účet. Na výzvu banky k doplacení nepovoleného přečerpání úvěru žalovaná nereagovala, a proto banka využila svého práva a úvěr ke dni 20. 9. 2022 zesplatnila. Žalobkyně nabyla nesplacenou část úvěru žalovanou od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena a v písemném oznámení byla současně vyzvána k zaplacení dluhu. Protože na tuto výzvu nereagovala, domáhá se žalobkyně předmětného nároku u soudu podanou žalobou.2. Platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho.3. Před vydání platebního rozkazu omezila žalobkyně žalobu co do úroků z jistiny 8 862,45 Kč za dobu od 19. 12. 2023, aby byl její požadavek v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru. V rozsahu zpětvzetí návrhu soud pak řízení zastavil.4. Soud u jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila a ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, vycházel z listinných důkazů. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách a jejího dodatku „Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne , datum, “ ze dne , datum, (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že se banka zavázala pro žalovanou vést bankovní účet, k němuž byl sjednán kontokorentní úvěr , Anonymizováno, v povoleném limitu 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala ve smlouvě nepřekročit výši úvěrového limitu a poskytnutý kontokorentní úvěr splácet řádně a včas. Smlouva obsahuje též výši poplatků spojených s vedením účtu s kontokorentním úvěrem, poplatků za zaslané upomínky atd. Před uzavřením smlouvy o bankovních službách prověřila banka úvěruschopnost žalované poskytnuté prostředky splácet, a to na základě údajů poskytnutých žalovanou. Z důvodu porušení povinností plynoucích ze smlouvy žalovanou, která úvěr řádně a včas nesplácela, ukončila žalobkyně poskytování kontokorentu žalované. O tom žalovanou uvědomila dopisem z 29. 6. 2022, v němž vyčíslila dluh na úvěru ve výši 8 862,45 Kč a vyzvala ji k zaplacení tohoto dluhu ve 4 měsíčních splátkách počínaje 16. 6. 2022. Následně banka oznámila žalované dopisem z 21. 9. 2022, že její dluh na běžném účtu v částce 10 662,45 Kč převedla na jiný úvěrový účet specifikovaný v tomto dopise a vyzvala ji k úhradě dluhu do 5. 10. 2022. Z výpisu z účtu žalované ke dni 18. 9. 2023 je zjištěn dluh žalované na kontokorentu celkem v částce 11 622,90 Kč čítající dluh na jistině ve výši 8 862,45 Kč, dluh na úroku z prodlení 960,45 Kč a dluh na poplatcích ve výši 1 800 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a jejich příloh považuje soud za prokázanou věcněprávní legitimaci žalobkyně v tomto sporu, neboť na základě této smlouvy prokazatelně nabyla dlužnou pohledávku za žalovanou ve výši 11 622,90 Kč. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena bankou a žalovaná byla následně o tom vyrozuměna i žalobkyní, která ji zároveň vyzvala k zaplacení dluhu.5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v žalobě, a proto na něj pro stručnost odkazuje. Prokazatelně bylo zjištěno, že mezi bankou a žalovanou existoval smluvní vztah založený smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb, ve které se banka zavázala vést pro žalovanou běžný bankovní účet s možností čerpání kontokorentních prostředků ve sjednané výši a ve sjednaném období. Žalovaná, ač se zavázala nepřekročit tuto sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr splácet řádně a včas, tuto povinnost porušila, neboť přečerpanou část úvěru ve výši 8 862,45 Kč ve lhůtě splatnosti stanovené bankou nezaplatila. V souvislosti s porušením této povinnosti jí tak vznikla následná povinnost doplatit úrok z prodlení z této částky a dále poplatky spojené s vymáháním této částky, jejíž výše byly stanoveny sazebníkem poplatků, který byl vtělen do samotné smlouvy. Celkový dluh žalované ve výši žalované částky nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně žalobkyně (banky) postupní smlouvou z , datum, . Žalovaná byla o změně v osobě věřitele uvědomena, a protože nereagovala ani na výzvu postupníka k zaplacení tohoto dluhu před podáním žaloby, posoudil soud žalobní návrh za důvodný, a proto mu v celém rozsahu vyhověl.6. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nárok na zákonné úroky z prodlení soud posoudil podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 662,45 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když advokát osvědčil, že je placen takové daně. Zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby se týkalo pouze příslušenství pohledávky, proto neměla tato skutečnost žádný vliv na výši přísudku.8. Aplikace § 14b advokátního tarifu je odůvodněna množstvím obdobných tzv. „formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího soudu (např. sp. zn.: 16 C 40/2024, 9 C 43/2024, 7 C 27/2024, 6 C 28/2024 a další).9. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.