26 C 44/2024-29 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části zápůjček, které poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , na základě smlouvy o zápůjčce 1) č. , anonymizováno, ze dne , datum, , podle které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, kteréžto se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 804 Kč v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 823 Kč s dobou splatnosti nejpozději do , datum, a smlouvy o zápůjčce 2) č. , anonymizováno, ze dne , datum, , podle které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, kteréžto se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 750 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 346 Kč s dobou splatnosti nejpozději k , datum, . Před poskytnutím finančních prostředků provedla právní předchůdkyně žalobkyně hodnocení schopnosti žalované úvěr splácet a uvedené prostředky jí poskytla poté, co dospěla k závěru o solventnosti žalované poskytnuté finanční prostředky s poplatky vrátit. Žalovaná zápůjčky nesplácela řádně a včas a s jejich zaplacením se dostala do prodlení. Ze smlouvy o zápůjčce 1) nesplatila celkem částku 2 041,06 Kč s příslušenstvím, ze smlouvy o zápůjčce 2) nesplatila celkem částku 11 451,94 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nabyla tyto pohledávky od právní předchůdkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, účinné od , datum, . Změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena dopisem z , datum, a byla vyzvána k zaplacení dluhu ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou ještě v předžalobní výzvě k úhradě tohoto dluhu ze dne , datum, , a protože žalovaná nereagovala, domáhá se tohoto nároku u soudu podanou žalobou.2. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila a soud od ní u nařízeného jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, zjistil, že skutečně v r. 2019 na základě dvou smluv byly jí poskytnuty v žalobě specifikované zápůjčky, že tyto podle svých možností hradila, avšak dostala se do prodlení s jejich úhradami a že se snažila o kontakt s původní věřitelkou a žalobkyní za účelem dohody splátkového kalendáře k zaplacení zbylého dluhu z těchto zápůjček. Zaplatit dluh ve splátkách jí žalobkyní umožněno nebylo a byla jí nabídnuta další zápůjčka za tím účelem. Žalovaná dále uvedla, že v době sjednávání zápůjček byla matkou samoživitelkou dvou nezletilých synů, s nimiž bydlela s ostatními členy rodiny v jednom bytě. Otcové synů nebyli známí a výživné na ně neposkytovali. Jediným příjmem žalobkyně byl rodičovský příspěvek a příspěvek na děti, celkem ve výši 8 600 Kč, z kteréžto částky hradila na nájem rodičům částku 3 000 Kč měsíčně. Pro ni a dva syny jí pak zůstala částka 5 600 Kč. Jiné příjmy neměla a je nemajetná.3. Soud provedl dokazování listinami a ze smluv o zápůjčce a zákaznických karet ze dne , datum, a , datum, zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované zápůjčku 1) ve výši 8 000 Kč, kterou se zavázala žalovaná splácet spolu s poplatky ve výši 6 804 Kč v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč a zápůjčku 2) ve výši 11 000 Kč, kterou se zavázala žalovaná splácet spolu s poplatky ve výši 9 759 Kč v 60 týdenních splátkách po 346 Kč a že tyto zápůjčky byly žalované poskytnuty poté, co zprostředkovatel poskytovatele posoudil úvěruschopnost žalované tím, že zjistil jediný její příjmem z dávek vyplacených žalované v té době na rodičovské dovolené ve výši 8 600 Kč měsíčně, ze kterých měla mít pravidelné měsíční odhadované výdaje 3 000 – 4 000 Kč. Z tabulek umoření bylo zjištěno, že ze zápůjčky 1) splatila žalovaná celkem částku 11 962,94 Kč a ze zápůjčky 2) celkem částku 9 307,06 Kč, celkem tak částku 21 210 Kč. Z postupní smlouvy datované , datum, , jejich příloh, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy vč. dodejek bylo zjištěno, že nesplacenou část zápůjček nabyla žalobkyně na základě této cese, že změna v osobě věřitele byla žalované oznámena a že před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě dluhu. Z výpisu z CEO soud zjistil, že žalovaná je matka celkem 3 synů, a to , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, . Z rozsudku nadepsaného soudu č. j. , spisová značka, z , datum, týkající se úpravy práv a povinností rodičů k , jméno FO, , soud zjistil, že nezletilý byl svěřen do péče matky a otci bylo stanoveno výživné na něj ve výši 1 000 Kč. Z tohoto rozsudku soud dále zjistil, že matka není s otci nezl. v kontaktu, že bydlí v domácnosti s dětmi, svou sestrou a jejími nezl. dcerami a rodiči a přispívá na nájem částkou 3 000 Kč.4. Ačkoliv žalobkyně v návrhu uvedla, že právní předchůdkyně řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky, má soud za to, že tomu tak nebylo a že úvěrující nesplnila zákonem stanovenou povinnost podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon o spotřebním úvěru“). Bylo zjištěno, že v době poskytování zápůjček byla žalovaná nemajetná, jediným jejím příjmem byl rodičovský příspěvek a příspěvek na děti, celkem v částce 8 600 Kč měsíčně, a že z této částky hradila nejméně částku 3 000 Kč měsíčně na nájemné svým rodičům, s nimiž sdílela stejnou domácnost. Za situace, kdy podle zjištění z dostupných veřejných zdrojů bylo životní minimum jedné dospělé osoby a dvou dětí do 6 let ve výši 6 620 Kč (viz např. https://www.kurzy.cz/kalkulacka/zivotni-minimum-2019/) a zprostředkovatel se vůbec nezabýval tím, jaké další nutné výdaje spojené s běžným životem žalovaná a její dvě nezl. děti mají, dospěl soud k závěru, že právě z toho důvodu je nutno posoudit tvrzené smlouvy o zápůjčkách jako absolutně neplatné. Jak bylo dovozeno platnou judikaturou, v každém případě se jedná o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický) a závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí či příslušenství tvrzené pohledávky nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěný.5. V daném případě soud posoudil nárok žalobkyně nikoliv podle právní úpravy smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., ale jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které jsou si strany neplatné smlouvy povinny navzájem vydat. Jak bylo shora uvedeno, žalovaná od právní předchůdkyně obdržela na základě neplatných smluv celkem částku 19 000 Kč, kterou je povinna žalobkyni z důvodu její prokázané věcněprávní legitimace ve sporu vrátit. Naopak bylo prokázáno, že žalovaná na tento dluh uhradila celkem částku 21 210 Kč, kterou by měla v rámci svého oprávnění obdržet od žalobkyně zase ona. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neprokázala existenci jakéhokoliv dluhu žalované z tvrzených neplatných smluv vůči ní a soudu proto nezbylo než žalobu zamítnout.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšné žalované nárok na jejich náhradu nepřiznal, neboť jí žádné náklady nevznikly a u jednání se do protokolu tohoto nároku vzdala.7. Povinnost žalobkyně doplatit soudní poplatek vyplývá z položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků jako nedílné přílohy zákona č. 549/1991 Sb. Splatnost soudního poplatku vyplývá z § 7 odst. 1 tohoto předpisu.