40 C 51/2024-19 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 7 962 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným k jeho žádosti ze dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu dne , datum, poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 488 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána k , datum, , později prodloužena do , datum, . Žalovaný však úvěr nevrátil, ani po řadě urgencí. Žalobkyni tak v souvislosti s mimosoudním vymáháním úvěru vznikly náklady v celkové výši 4 906 Kč (za zaslané upomínky, inkasní poplatek, emailové upomínky a sms). V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky počínaje , datum, do dne podání žaloby (474 Kč). Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 39 % ročně z úvěru za dobu od , datum, do , datum, a úrok ve výši 15 % ročně z úvěru od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od , datum, do zaplacení.2. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného a vyhodnotila jej jako úvěruschopného. V rámci tohoto ověřování žalobkyně provedla preskóring a následně si od žalovaného vyžádala potvrzení o příjmech ve formě výplatních pásek za květen až červenec 2023, z nichž vypočetla průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 34 949 Kč. Informace o výdajích žalovaného žalobkyně získala dílem z prohlášení žalovaného, dílem ze statistického modelu, jež aplikovala na osobu žalovaného. Výpočtem a porovnáním individuálních dat tak zjistila a ověřila měsíční výdaje žalovaného ve výši 7 456 Kč za bydlení a energie a osobní výdaje ve výši 5 725 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v základních registrech (centrální evidence nemovitostí, ISIR a registr úvěrů REPI). Z posledního z nich žalobkyně vzala v potaz informaci o měsíčních splátkách žalovaného (3 573 Kč) a tuto částku připočetla k výdajům žalovaného. Žalobkyně zohlednila rovněž, že žalovaný s ní již v minulosti uzavřel jiné úvěrové smlouvy, které řádně splatil. Nakonec žalobkyně provedla propočty životního minima a volných prostředků dlužníka ve vztahu k jeho schopnosti úvěr splácet metodou zátěžového testování negativních scénářů s kladným výsledkem.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na , datum, , žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.5. Z listin, které předložila žalobkyně, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a potvrzení o platbě ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30ti dnů společně s úrokem ve výši 39 % ročně a jednorázovým poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 488 Kč. Žalovaný mohl využít možnost prodloužení splatnosti za poplatek ve výši 20 % z jistiny. Pro případ prodlení má žalobkyně nárok na úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, maximálně však do výše ½ jistiny úvěru. Sjednaná náhrada účelně vynaložených nákladů za první upomínku činí 450 Kč, za druhou upomínku 650 Kč. Sjednané náklady spojené s předáním pohledávky inkasní agentuře činí 1 500 Kč, náklady na odeslání elektronické upomínky emailem 31 Kč, SMS zprávou 33 Kč a telefonický, byť nespojený, hovor 40 Kč. Z listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti žadatele, výplatních pásek za květen až červenec 2023 a výpisu z CEE soud zjistil, že ověřený čistý příjem žalovaného činí 34 949 Kč, na výdajích žalobkyně žalovanému započetla částku 16 754 Kč. Žalobkyně provedla preskóring žalovaného s výsledkem 551 (minimum je 355), vypočetla nutné životní minimum, provedla lustraci žalovaného v CEE (výsledek negativní), ISIR a REPI a zohlednila stávající závazky žalovaného. Rovněž testovala negativní scénáře, mj. při poklesu příjmu – ztrátě zaměstnání. Celkový výsledek uvedeného pak byl, že žalovaný vyhovuje. Z upomínky z , datum, a upomínky z , datum, a rozpisu účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky soud zjistil, že žalobkyně žalovanému zaslala dvě upomínky, za které účtuje 450 Kč a 650 Kč, za předání pohledávky k inkasu účtuje 1 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému 37x upomínací SMS (v ceně 1 221 Kč), 35x upomínací email (v ceně 1 085 Kč). SMS i emaily zasílala žalobkyně žalovanému denně v období od , datum, do , datum, , někdy i 2x denně. Z předžalobní výzvy z , datum, vč. podacího lístku je zřejmé, že žalobkyně prostřednictvím inkasní agentury žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu. Ostatní důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná úvěrová smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Sankcí za případné nesplnění uvedené povinnosti poskytovatele je neplatnost uzavřené smlouvy. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Převzetím závazku žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky, tj. úvěr ve výši 6 000 Kč a oproti tomu převzetím závazku žalovaného tyto peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. S ohledem na výši úvěru a jeho povahu je provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného přiměřené a dostačující, přičemž z jeho výsledků bylo možné dovodit, že žalovaný disponuje dostatečným čistým příjmem k jednorázovému splacení úvěru dle nastavených parametrů smlouvy. Zatímco žalobkyně poskytnutím úvěru svůj závazek splnila, žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že úvěr po zesplatnění zcela splatil. Proto soud žalobě vyhověl včetně požadavku na sjednaný úrok, poplatek, smluvní pokutu i zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny úvěru ode dne následujícího po zesplatnění. Co se týče uplatněné náhrady účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky, má soud za to, že žaloba je důvodná toliko v částce 2 728 Kč, odpovídající dvěma poštou zaslaným upomínkám (450 Kč a 650 Kč), inkasnímu poplatku (1 500 Kč) a dvěma SMS upomínkám (2x 33 Kč) a dvěma upomínacím emailům (2x 31 Kč). Zbývající účtované SMS upomínky a emaily soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady. Pokud dlužník nezaplatí po první výzvě, není účelné zasílat mu další výzvy, ať už formou SMS nebo emailu, tím spíše denně či dokonce 2x denně. Takové úkony směřují toliko k navýšení vymáhaných nákladů. Z těchto důvodů soud žalobu co do částky 2 178 Kč představující další náklady na účelně vynaložené vymáhání pohledávky zamítnul.8. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991