40 C 92/2023-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 23 920,33 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu žalovaného č. [bankovní účet], na základě které žalovanému poskytla kontokorentní úvěr až do výše 20 000 Kč (dále jen„ úvěr“). Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr průběžně a zavázal se nepřekročit jeho stanovenou výši, a dluh splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Žalovaný se dále zavázal platit roční úrok ve výši stanovené sazebníkem žalobkyně platným ke dni započetí čerpání úvěru, tj. 18,90 % p. a. V případě porušení smluvních podmínek byla žalobkyně oprávněna požadovat sankční úrok platný ke dni porušení smluvních podmínek. Žalovaný nezaplatil poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti a v srpnu 2022 překročil jeho povolenou výši. Dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému, že z důvodu porušení smluvních podmínek úvěr k [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do [datum]. Žalovaný dluh neuhradil. Žalovaná částka sestává z nezaplacené jistiny ve výši 23 481 Kč, nezaplacených úroků ve výši 18,90 % ročně do splatnosti ve výši 439,33 Kč, dále žalobkyně požaduje úrok a zákonný úrok z prodlení, obojí ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. 2. Žalobkyně v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného a vyhodnotila jej jako úvěruschopného. Žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši 15 854 Kč, což odpovídalo příchozím transakcím na účtu žalovaného v měsících předcházejících úvěrové žádosti. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně kontrolovala insolvenční rejstřík, z informací v CCB (mezibankovní registr) ověřila splátkovou morálku žalovaného, v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaný nemá žádné relevantní negativní informace. Žalovaný uvedl výdaje 0 Kč a nájemné 3 000 Kč, žalobkyně proto zohlednila jeho situaci dle svého interního ekonomického modelu a stanovila jeho životní výdaje na 7 151 Kč a stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté dva spotřební úvěry se splátkami 1 012 Kč a 4 512 Kč; orientační splátka nového úvěru činila 600 Kč a tedy nové splátkové zatížení 6 124 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Z listin, které předložila žalobkyně, a to ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum], z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za říjen až prosinec 2019, z výzev žalobkyně z [datum], [datum] a [datum], soud dospěl k těmto závěrům o skutkovém stavu věci: mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr až do výše 20 000 Kč (tj. možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet]) s dohodnutou úrokovou sazbou 18,90 % ročně a povinností splatit úvěr včetně přirostlých úroků do jednoho roku ode dne, kdy žalovaný začne úvěr čerpat. Pro případ porušení podmínek smlouvy je žalobkyně mj. prohlásit veškeré dluhy ze smlouvy za okamžitě splatné. Pokud nebude úvěr zaplacen řádně a včas, je žalovaný kromě řádného úroku z úvěru povinen platit úrok z prodlení z nesplacené částky. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že příjem žalovaného vyplácený [právnická osoba] činil v říjnu 2019 18 226 Kč, v listopadu 2019 23 441 Kč a v prosinci 2019 15 747 Kč, což v průměru překračuje částku tvrzenou žalobkyní. Z výpisů je zřejmé, že žalovaný byl pokaždé, po pokrytí svých výdajů a úhradě splátek úvěrů, na konci měsíce v kladném zůstatku. Z informace z CCB vyžádané žalobkyní [datum] bylo zjištěno, že žalovaný měl u žalobkyně dva úvěry s měsíčními splátkami ve výši 1 012 Kč a 4 512 Kč. Lze tedy shrnout, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a příjem žalovaného byl dostatečný i pokrytí jeho životních výdajů i splátek včetně splátky nového úvěru. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] (vč. poštovního podacího archu z [datum]) soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila na dluh po splatnosti, který vznikl přečerpáním kontokorentu s tím, že nebude-li uhrazen do [datum], zesplatní žalobkyně celý dluh k [datum] O zesplatnění byl pak žalovaný informován písemnou výzvou [datum] (vč. dokladu o odeslání). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] (včetně dokladů o odeslání). Ostatní důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná úvěrová smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Sankcí za případné nesplnění uvedené povinnosti poskytovatele je neplatnost uzavřené smlouvy. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Převzetím závazku žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky, tj. úvěr až do výše 20 000 Kč a oproti tomu převzetím závazku žalovaného do jednoho roku od čerpání tyto peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem, účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. S ohledem na výši úvěru a jeho povahu, jakož i sjednaný úrok jsou údaje zjištěné žalobkyní ohledně poměrů žalovaného dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože z prokázaného příjmu, výdajů a stávajících závazků žalovaného bylo možné dovodit, že žalovaný disponoval dostatečným čistým příjmem ke splácení dle nastavených parametrů smluv. Zatímco žalobkyně poskytnutím úvěrů svůj závazek splnila, žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že úvěr po zesplatnění zcela splatil. Proto soud žalobě vyhověl včetně požadavku na sjednaný úrok, i zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny úvěru ode dne následujícího po zesplatnění. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, a to v celkové výši 1 158 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku (958 Kč) a paušální náhradě dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 2x 100 Kč za návrh ve věci samé a výzvu k plnění, neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu.