7 C 227/2023-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 38 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 20,88 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku 25 000 Kč, kterou měla splatit do , datum, včetně částky 20 000 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 5 000 Kč, odměnu za zpracování půjčky 5 000 Kč, poplatek za hotovostní splácení 10 000 Kč. Dluh měla žalovaná splácet v 60. týdenních splátkách po 750 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní , datum, činil dluh 43 850 Kč sestávající z dlužné jistiny 25 000 Kč, dlužného úroku 0 Kč, poplatku 4 750,03 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso 8 499,97 Kč. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni , datum, částku 6 750 Kč. Žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dne , datum, . Na předžalobní výzvu ze dne , datum, žalovaná nereagovala.2. Před jednáním soudu vzala žalobkyně podáním ze , datum, zčásti zpět žalobu v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok od , datum, do , datum, ve výši 2 104,97 Kč a dále úrok ve výši 9,13 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení, pročež soud v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v této části zastavil usnesením ze dne , datum, .3. Žalované byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu dne , datum, .4. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalované a rozhodl věc na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů, když žalobkyně se z jednání soudu omluvila a žalovaná zůstala nekontaktní.5. Soud zjistil, že se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 38 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 20,88 % ročně s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku 25 000 Kč, kterou měla splatit do , datum, včetně částky 20 000 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 5 000 Kč, odměnu za zpracování půjčky 5 000 Kč, poplatek za hotovostní splácení 10 000 Kč. Dluh měla žalovaná splácet v 60. týdenních splátkách po 750 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní , datum, činil dluh 43 850 Kč sestávající z dlužné jistiny 25 000 Kč, dlužného úroku 0 Kč, poplatku 4 750,03 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso 8 499,97 Kč. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni , datum, částku 6 750 Kč. Žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dne , datum, . Na předžalobní výzvu ze dne , datum, žalovaná nereagovala. (Prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, s potvrzením o vyplacení hotovosti žalované hotovostně, karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a předžalobní výzvy ze dne , datum, , přehledu – bilance k oběma smlouvám o spotřebitelském úvěru).6. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.7. Žalobkyně, resp. její předchůdce jako nebankovní poskytovatel peněžních produktů byla jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované bylo namístě vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelské úvěry splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Z karty zákazníka ohledně informací k prověření bonity žalované, žalobkyně soudu uvedla údaje, že žalovaná dosahuje příjem 24 115 Kč jako , Anonymizováno, , její výdaje činí celkem 10 500 Kč (bydlení 6 500 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč, splátky úvěru 500 Kč), ke kartě klienta nebyl soudu poskytnut zdroj získaných informací, např. o příjmech žalované, jejích platbách, a už vůbec údaje o dalších již splatných závazcích žalované. Z informačního systému soudu bylo zjištěno, že žalovaná má i jiné dluhy k nebankovním institucím, a např. ve věci , spisová značka, úvěr z , datum, , ve věci , spisová značka, úvěr ze dne , datum, a mnoho nařízených exekucí.8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13).9. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoliv se žalovaná nevzpěčovala údajům ohledně uzavření předmětných smluv, tak žalobkyně tyto údaje řádně neprověřila a ani žalovanou nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se předchůdkyně žalobkyně jakkoli před podpisem smlouvy o zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou, soudu sice předložila kartu klienta o obsahu shora uvedeném. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).10. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 25 000 Kč bez právního důvodu, protože žalovaná dosud zaplatila žalobkyni celkem 6 750 Kč, jak vyplývá z přehledu splátek žalovanou zaplacených plateb ke smlouvě, dovodil soud, že zbývá doplatit žalované na jistinu dluhu 18 250 Kč. Soudu nezbylo než žalobu zamítnout v rozsahu shora v odst. I. uvedeném, když nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, zákonný úrok z prodlení z částky 18 250 Kč byl přiznán od , datum, s ohledem na předpoklad doručení předžalobní výzvy žalované včetně lhůty k plnění v ní uvedené. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z rozhodnutí o meritu věci je zřejmé, že žalobkyně byla převážně neúspěšná v tomto sporu a žalované prokazatelně náklady s tímto řízením nevznikly.