9 C 149/2023-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 150 174,14 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem 19 555,07 Kč a zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] uzavřela se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Následně právní předchůdkyně žalobkyně vydala žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 150 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet, včetně sjednaného pojištění a spolu s úrokem 22,68 % ročně, bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením [variabilní symbol] ve výši 8 500 Kč se splatností 1. splátky ke dni [datum]. Minimální měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru. Celková žalovaným vyčerpaná částka finančních prostředků je 940 927,53 Kč, jak dokládá platební historie úvěrového účtu žalovaného. Před uzavřením smlouvy banka prověřila úvěryschopnost žalovaného. Žalovaný porušil svoji povinnost pravidelně a včas hradit měsíční splátky vyčerpané výše úvěru. Právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný uhradil částku ve výši 891 371 Kč, která byla započtena na čerpané finanční prostředky, sjednané smluvní úroky, případný poplatek za sjednané pojištění, poplatky za vedení úvěrového účtu, odeslání písemných upomínek či zákonné úroky z prodlení a smluvní pokuty. Banka proto využila svého smluvního oprávnění, odstoupila od úvěrové smlouvy a prohlásila úvěr ke dni [datum] za splatný. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému bankou oznámeno. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a doložení způsobu zkoumání úvěryschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalobkyně sdělila, důkazy o posuzování úvěryschopnosti žalovaného úvěr splácet bohužel nedisponuje. Současně vzala žalobu částečně zpět co do částky 21 917,57 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 19 555,07 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 362,50 Kč, když nadále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 150 174,14 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení zastavil usnesením ze dne [datum] v souladu s § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. 4. Soud provedl důkaz listinami a zjistil následující skutkový stav: Dne [datum] požádal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně o revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 27 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 150 000 Kč s roční úrokovou sazbou 22,68 %, včetně pojištění. (č. žádosti [číslo]). K pojištění se žalovaný přihlásil Přihláškou k pojištění ke Smlouvě o revolvingovém úvěru pod [číslo]. Dopisem z [datum] předchůdkyně žalobkyně akceptovala žádost žalovaného o revolvingový úvěr (č. smlouvy a úvěrového účtu: [číslo]) s tím, že mu bude mj. zdarma zaslána platební karta. Dopisem z [datum] banka odstoupila od úvěrové smlouvy [číslo] z důvodu prodlení žalovaného se splácením ke dni [datum] a vyzvala ho k úhradě dlužné částky ve výši 172 092 Kč. Dopisem ze dne [datum] odeslaný žalovanému na adresu uvedenou v žádosti o revolvingový úvěr dne [datum] oznámila banka žalovanému postoupení pohledávky z předmětné Smlouvy na žalobkyni. Ta vyzvala dopisem z [datum] k úhradě dlužné částky 172 523,72 Kč do [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] k úhradě dlužné částky 172 091,71 Kč s příslušenstvím nejpozději do [datum], žalovaný nereagoval. Ke zkoumání úvěryschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila ničeho a na výzvu soudu sdělila, že žádnými důkazy v tomto směru nedisponuje. 5. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do [datum], je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e) zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k ). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sed sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěryschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka porušila svou zákonnou povinnost poskytnout spotřebiteli úvěr pouze tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 9 odst. 1 o následku v podobě neplatnosti právního jednání bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a posílena ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a - objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. 8. Z žádosti o úvěr a listin, které měla původní věřitelka při sjednávání smlouvy k dispozici, není zřejmé, že by úvěruschopnost žalovaného vůbec posuzovala, jakým způsobem, z čeho vycházela, aby mohla dospět k závěru, že žalovaný bude schopen předmětný úvěr splácet. Na výzvu žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování úvěryschopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Žalobkyně tak neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud tak hodnotí smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný celkem vyčerpal 940 927,53 Kč a uhradil 891 371 Kč. Žalovaný tak získal na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě částky 49 556,53 Kč (rozdíl mezi vyčerpanou a uhrazenou částkou) bez právního důvodu a je povinen jej jakožto bezdůvodné obohacení vrátit Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru aktivní. Proto soud žalobě co do částky 49 556,53 Kč vyhověl (výrok I.) 9. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta, a to i ohledně úroků z prodlení. Stanovená lhůta k úhradě dluhu je totiž lhůtou, která teprve určuje hmotněprávní splatnost celého dluhu podle zákona o spotřebitelském úvěru; naopak nepředstavuje lhůtu k plnění již splatného dluhu ve smyslu § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaný se tak do prodlení dosud nedostal; prodlení nastane až v případě, že žalovaný dluh neuhradí ve stanovené lhůtě. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který by na ni měl právo, dosud pro