17 C 182/2025-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 21 000 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že , datum, s ním uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla úvěr 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky. Ty měly být hrazeny v měsíčních splátkách 5 000 Kč vždy k 15. dni měsíce, avšak žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou 15. 12. 2024. Přes upomínání splátky úvěru neuhradil, a proto žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a úvěr dopisem z 21. 3. 2025 zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 20 000 Kč a nákladů upomínání 1 000 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na dobu 12 měsíců úvěr 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, do 10 pracovních dnů od účinnosti smlouvy; byla sjednána zápůjční úroková sazba 25 % měsíčně, takže celkový úrok za dobu trvání úvěru činil 60 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce splácet úroky úvěru bez umoření jistiny v měsíčních splátkách 5 000 Kč s tím, že současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina úvěru. Pro tento účel žalovaný souhlasil s inkasem měsíčních splátek ze svého bankovního účtu a zavázal se bezprostředně po uzavření smlouvy zřídit ve prospěch žalobkyně bezlimitní inkaso ke svému bankovnímu účtu (fotografie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z , datum, ). Žalovaný tentýž den odeslal ze svého účtu na účet žalobkyně verifikační platbu s variabilním symbolem v podobě čísla smlouvy a žalobkyně mu zaslala na účet částku 20 000 Kč rovněž s variabilním symbolem v podobě čísla smlouvy (detaily pohybu na účtu). Dopisem z 21. 3. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 41 747,74 Kč do 4. 4. 2025 s odůvodněním, že v důsledku jeho prodlení využila svého oprávnění a smlouvu o úvěru č. , hodnota, zesplatnila; výzvu odeslala žalovanému téhož dne na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě (dopis z 21. 3. 2025, poštovní podací lístek).4. Před uzavřením smlouvy žalobkyně lustrovala žalovaného v registru odcizených dokladů, insolvenčním rejstříku, registru Solus a centrální evidenci exekucí, všude bez negativních záznamů (výsledky lustrací). Dále se souhlasem žalovaného získala přístup k finančním datům z jeho bankovního účtu ve strojově čitelném datovém formátu (JSON) za období od 24. 5. 2024 do 18. 11. 2024, která nechala posoudit a zpracovat pomocí nástrojů externích společností (soubor JSON dat).5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Žaloba je důvodná pouze částečně.7. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.8. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. K tomu soud uvádí, že příjmy a výdaje na bankovním účtu žalovaného tvrzené žalobkyní musí žalobkyně podložit důkazy, kterými je reálně možné taková tvrzení prokázat před soudem. Žalobkyně však soud předložila zcela nepřehledný soubor technických dat, ke kterému sama uvádí, že si jejich obsah nechává zpracovat a vyhodnotit speciálními externími společnostmi, které disponují specifickým typem nástrojů k jejich rozluštění. Toto ovšem žalobkyně od soudu nemůže požadovat a jde pouze k její tíži, že mu nepředložila výpisy z bankovního účtu žalovaného, což učinit mohla, a ani se nedostavila k jednání, u kterého by soudu k předloženému souboru dat poskytla podrobné vysvětlení v návaznosti na nástroje, které její externí společníci použili.9. Kromě toho ze samotných tvrzení žalobkyně je zřejmé, že se schopností žalovaného úvěr splácet zabývala formálně, nedostatečně a neodborně, zřejmě s cílem poskytnout jej za každou cenu. Vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného 20 000 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že pouze takový příjem žalovaný deklaroval, tak měl-li nějaký pravidelný příjem, je představován jen touto částkou, nikoliv jakýmikoliv kreditními položkami na jeho účtu, které podle žalobkyně činily v součtu 40 245 Kč. Žalobkyně z této vyšší částky ani nevycházela, takže se evidentně nejedná o mzdu žalovaného; žalobkyně však nevysvětluje, co další kreditní částky představují, když k nim nepřihlížela, zda například nejde o další poskytnuté úvěry apod. U nákladů na bydlení 5 000 Kč žalobkyně opět vycházela jen z prohlášení žalovaného, aniž by náklady jakkoliv ověřovala, přestože ve výpisech z účtu je nedohledala. Ve spojení s nalezenými náklady na ostatní běžné výdaje 4 678 Kč a se závazky prohlášenými žalovaným 3 000 Kč žalobkyni mělo zajímat, jaké jsou reálné výdaje žalovaného na bydlení, když jeho tvrzený příjem činil 20 000 Kč a sjednaná splátka měla být 5 000 Kč, a poslední dokonce 25 000 Kč. I kdyby tvrzení žalobkyně vyplývala z bankovního účtu žalovaného, musela mít za popsané situace objektiv