17 C 212/2025-29 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 26 939,68 Kč spolu se sjednaným úrokem od 9. 11. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 24. 8. 2022 do zaplacení z částky 12 800 Kč. Uvedla, že společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 9 563 Kč, odměnou za zpracování 1 500 Kč, odměnou za službu komfortní a flexibilní splácení 3 277 Kč a cenou za pojištění, ke kterému přistoupila, 2 405 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 65 týdenních splátkách po 489 Kč, konče 8. 11. 2023. Žalovaná uhradila pouze 2 200 Kč a dluží 12 800 Kč na jistině a veškeré dohodnuté platby, z nichž ale žalobkyně požaduje pouze 14 139,68 Kč. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z 29. 1. 2024, což bylo žalované oznámeno dopisem.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz listinami a zjistil následující skutkový stav: Společnost , právnická osoba, , poskytla žalované 10. 8. 2022 v hotovosti úvěr 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr společnosti vrátit navýšený o poplatek 14 340 Kč, představující součet úroku 9 563 Kč, poplatku za zpracování 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení 3 277 Kč. Kromě toho žalovaná přistoupila k pojištění, za které se zavázala zaplatit 2 405 Kč. Celkovou dlužnou částku 31 745 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 489 Kč, počínaje uplynutím jednoho týdne od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 10. 8. 2022). Žalovaná před poskytnutím úvěru uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, nemá žádné vyživované osoby, je zaměstnána na dohodu o pracovní činnosti jako uklízečka u společnosti Haryservis, její čistý měsíční příjem činí 18 620 Kč a další čistý příjem domácnosti 25 000 Kč, u společnosti , Anonymizováno, ani jinde nesplácí jiné úvěry, jí odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, má bankovní účet. Poskytovatelka úvěru údaje ověřila z dohody o pracovní činnosti a výpisů z účtu za období 6,7/2022 (zákaznická karta z 10. 8. 2022). Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.5. Žaloba je částečně důvodná.6. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Poskytovatelka úvěru ověřovala dostačujícím způsobem příjem žalované ze zaměstnání (z dohody o pracovní činnosti), avšak kromě toho měla k dispozici pouze výpisy z jejího účtu za dva předcházející měsíce. I když obecně lze konstatovat, že výpisy z účtu mohou poskytovat objektivní přehled o příjmech a výdajích, v prvé řadě musí postihnout určité delší časové období před poskytnutím úvěru. Dále z ničeho není zřejmé, co přesně poskytovatelka úvěru z výpisů vlastně zjistila, toto sama netvrdí a soudu výpisy nepředložila. Vzhledem k běžným výdajům člověka si přitom lze jen těžko představit, že měsíční výdaje žalované činily pouhých 5 000 Kč, když navíc bydlela v nájmu. Nebylo nic snazšího než si vyžádat minimálně nájemní smlouvu, doklady o hrazení nájemného a souvisejících služeb. Výdajová stránka žalované tedy nebyla prověřena řádně. Totéž platí o tzv. dalším čistém příjmu domácnosti, u něhož není jasné, o jaký příjem se jedná a zda a jakým způsobem byl ověřován. Právní předchůdkyně žalobkyně takto nemohla objektivně vyhodnotit, zda bude žalovaná schopna splácet úvěr se sjednanými parametry.8. Tímto způsobem poskytovatelka úvěru porušila zákon o spotřebitelském úvěru, a soud tak hodnotí smlouvu o úvěru jako neplatnou. Žalovaná tedy získala na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 15 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že tak učinila. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh uhradila 2 200 Kč, a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy 12 800 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jejím možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na