40 C 224/2025-17 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 15 320 Kč. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela 27. 12. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru , hodnota, , na jejímž základě mu jakožto podnikateli poskytla téhož dne částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit ji žalobkyni do 26. 1. 2025 společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru a úrokem. Žalovaný částky v den splatnosti nezaplatil a dostal se do prodlení. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil pouze 200 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na paušální poplatky za písemné upomínky. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 8 000 Kč a poplatku za jeho sjednání a čerpání 5 191 Kč. Kromě toho žalobkyně uplatnila požadavek na úrok ve výši 329 Kč, na dohodnutý úrok z prodlení ze součtu dlužné jistiny a poplatku ve výši 0,5 % denně po dobu prvních 90 dnů prodlení (za dobu od 27. 1. 2025 do 26. 4. 2025), na dohodnutý úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně od 91. dne prodlení do zaplacení (za dobu od 27. 4. 2025 do zaplacení), a na paušální poplatky ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dni trvání prodlení žalovaného, celkem tedy 2 000 Kč, resp. po částečné úhradě 1 800 Kč, když žalobkyně zaslala žalovanému čtyři upomínky. Ačkoliv byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky výzvou z 8. 7. 2025, svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že si u žalobkyně vzal podnikatelský úvěr ve výši 8 000 Kč, který nesplatil. V únoru tohoto roku uhradil toliko 200 Kč. Uvedl, že jeho majetkové poměry mu neumožňují uhradit dlužnou částku jednorázově. Je svobodný, žije v nájmu v RD, kde nájemné činí 15 000 Kč. Zhruba 6 000 Kč vynakládá na běžné výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost. Pracuje u spol. , právnická osoba, , přičemž jeho čistý měsíční příjem činí 19 430 Kč. Ve zbytku si vydělává různě na brigádách, o víkendu, jedná se o stavební práce. Je schopen dlužnou částku hradit ve splátkách po cca 5 500 Kč měsíčně.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 5. 11. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně.4. Soud provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v rámci jeho podnikatelské činnosti úvěr 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 26. 1. 2025 společně s úrokem 50 % ročně, tj. 329 Kč a poplatkem za sjednání a čerpání 2 071 Kč v případě, že bude uhrazen řádně a včas, jinak 5 191 Kč. Pro případ prodlení byla dohodnuta povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni dále úrok z prodlení ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru, a to ve výši 0,5 % denně po dobu prvních 90 dnů prodlení a ve výši 0,1 % denně od 91. dne prodlení do zaplacení. Dále bylo ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat paušální poplatky 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dni prodlení (fotografie občanského průkazu žalovaného, listina označená jako smlouva o podnikatelském úvěru číslo , hodnota, ). Žalobkyně odeslala 27. 12. 2024 na účet žalovaného 8 000 Kč (výpisy z účtu). Žalobkyně žalovanému zaslala celkem 4 upomínky (4x upomínka vč. dokladu o odeslání) a dne 7. 7. 2025 předžalobní výzvu (předžalobní výzva).5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru se jeho odstavce 1, 2 a 4 použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. To mimo jiné znamená, že pro takový případ lze sjednat úrok z prodlení pouze ve výši nepřesahující výši stanovenou právním předpisem (§ 122 odst. 1 písm. b)). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a neujednají-li si strany jinou výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Žaloba je důvodná. Převzetím závazku žalobkyní poskytnout žalovanému peněžní prostředky a oproti tomu převzetím závazku žalovaným vrátit tyto peníze navýšené o úrok účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalobkyně svůj závazek poskytnout žalovanému úvěr splnila. Naopak žalovaný netvrdil a neprokázal, že by úvěr společně s poplatkem a úrokem vrátil v dohodnutém termínu. Pokud jde o nárok na zaplacení úroku z prodlení, občanský zákoník umožňuje smluvním stranám sjednat jeho výši, avšak tato smluvní volnost se u smlouvy o úvěru vztahuje pouze k prvním 90 dnům prodlení, jak vyplývá z § 122 odst. 5 ve spojení s § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru. Ujednání o výši úroku z prodlení 0,1 % denně od 91. dne prodlení je tedy v rozporu s těmito ustanoveními a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, protože tato ustanovení byla začleněna do právní úpravy za účelem minimalizace nadměrného zadlužování jednotlivců a s tím spojených negativních dopadů na celou společnost. Proto je v této části ujednání o výši úroku z prodlení absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že neplatnost smluvního ujednání o výši úroku z prodlení neznamená zánik nároku na zákonný úrok z prodlení, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši platné ke dni prodlení 27. 4. 2025, tj. ve výši 11,75 % ročně. Co se týče lhůty k plnění, soud přihlédl k žádosti žalovaného, jeho osobním a majetkovým poměrům, a jeho reálné schopnosti splatit dlužnou částku. Dospěl k závěru, že povolená měsíční splátka v celkové výši 5 000 Kč je odpovídající jak povaze projednávané věci, tak poměrům obou účastníků. Soud současně považoval za vhodné vyslovit přímo ve výroku, že v případě prodlení s úhradou byť jediné splátky žalovaný výhodu splátek ztratí (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).7. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu (dle pol. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „sazebník“)). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena b) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně měla plný úspěch, proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), když podaná žaloba je formulářová. Advokátce žalobkyně dále náleží náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.; a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částek odměn a náhrad ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu, když advokátka osvědčila, že je plátcem DPH. I zde uložil soud žalovanému s ohledem na jeho poměry uhradit náklady řízení ve splátkách (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).