40 C 19/2026-18 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 556,70 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že původní věřitel (, právnická osoba, .) je společností poskytující spotřebitelské úvěry. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 24. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 16 570 Kč ve dvou platbách ve výši 15 070 Kč (24. 6. 2022) a 1 500 Kč (18. 7. 2022) na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Splatnost úvěru byla sjednána do 24. 6. 2024, žalovaný však úvěr v termínu nesplatil a dostal se tak do prodlení. Před uzavřením smlouvy původní věřitel vyžadoval k posouzení úvěruschopnosti doložení příjmu žalovaného, případně mu žalovaný mohl zpřístupnit osobní bankovní informace. V upomínce ze dne 15. 11. 2022 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil 3 013,30 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena dne 18. 12. 2023 na společnost , právnická osoba, ., a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 na žalobkyni. Žalobkyně dne 11. 1. 2024 vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky, avšak neúspěšně. Žalobkyně se domáhá vrácení částky 13 556,70 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od 16. 11. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 24. 3. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vč. Všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o provedené platbě z 24. 6. 2022 a z 18. 7. 2022, informaci o zesplatnění úvěru ze dne 15. 11. 2022, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024 včetně předžalobní výzvy a podacího lístku, přičemž zjistil tento skutkový stav: společnost , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému na jeho účet poskytla částku v celkové výši 16 570 Kč se splatností k 24. 6. 2024. , právnická osoba, v souladu se smluvními ujednáními úvěr k 15. 11. 2022 zesplatnila, a postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy na společnost , právnická osoba, ., která následně tutéž pohledávku postoupila žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován a současně byl vyzván, nechť svůj dluh uhradí. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.5. Žaloba je důvodná, avšak z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalovaný prokazatelně získal od původního věřitele majetkový prospěch ve výši 16 570 Kč, z nichž dle tvrzení žalobkyně vrátil pouze 3 013,30 Kč. Současně žalobkyně prokázala, že zbývající pohledávku ze smlouvy za žalovaným nabyla. Částka ve výši 13 556,70 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení.7. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdil (natož aby doložil) o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na jeho bankovní účet a ocitla se tak v jeho dispozici. Současně se ani nedostavil k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na poskytovateli úvěru. Žalovaný na svůj účet obdržel dne 24. 6. 2022 částku ve výši 15 070 Kč, a dne 18. 7. 2022 částku ve výši 1 500 Kč; od následujícího dne poté, co tu kterou částku na svůj účet obdržel, měl možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit (neboť nijak netvrdil, že by takovou možnost neměl a tato skutečnost ani nijak nevyšla v průběhu řízení najevo). A protože tak neučinil, dostal se dalším dnem do prodlení s úhradou této nesplacené dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení z jistiny ve výši 15 % ročně až počínaje 16. 11. 2022, proto soud žalobě vyhověl tak, jak žalobkyně navrhovala.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, soud přiznal náhradu nákladů ve výši 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), tj. 1 200 Kč, a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t.; to vše zvýšené o DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce 315 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokátky žalobkyně.