40 C 296/2025-19 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 276,32 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 95 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Nedílnou součástí smlouvy jsou Úvěrové podmínky. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku ve výši 1 596 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 15,49 % ročně, vždy k 16. dni v měsíci počínaje 16. 9. 2024. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 900 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) úvěruschopnost žalovaného, přičemž posuzovala informace jednak na základě informací získaných přímo od žalovaného, které ověřovala na základě pohybů na běžném účtu žalovaného, jednak z dostupných bankovních i nebankovních registrů, ISIR, případně SOLUS. Žalovaný uhradil splátky od 16. 9. 2024 do 16. 5. 2025. Ode dne 16. 6. 2025 žalobkyně neeviduje žádné úhrady. Žalobkyně je dle smlouvy oprávněna požadovat náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku, a také celý úvěr zesplatnit. Opakovaným prodlením s úhradou splátek se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností, a proto žalobkyně ke dni 20. 8. 2025 celý úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění tvořila pohledávku žalobkyně nesplacená jistina ve výši 15 776,32 Kč, kapitalizovaný úrok do zesplatnění ve výši 581,04 Kč (jde o souhrn nesplacených smluvních úroků od 16. 5. 2025 do 19. 8. 2025) a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 15,49 % ročně z částky 15 776,32 Kč od 20. 8. 2025 do 14. 9. 2025, smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 15 776,32 Kč od 15. 9. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 776,32 Kč od 30. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani poté, co byl k zaplacení vyzván předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 2. 2026, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti omluvila. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2024 včetně Úvěrových podmínek a splátkového kalendáře, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy, potvrzení o vyplacení úvěru a výpisu z účtu soud zjistil, že účastníci dne 8. 8. 2024 uzavřeli úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalovaný obdržel na svůj účet úvěr ve výši 95 000 Kč. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku ve výši 1 596 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 15,49 % ročně, vždy k 16. dni v měsíci počínaje 16. 9. 2024. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 900 Kč. Žalobkyně je oprávněna požadovat náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku, a také v případě závažného porušení smluvních povinností celý úvěr zesplatnit. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta, úvěrové zprávy (CNCB) a výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 4. do 1. 8. 2024 soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž ověřila žalovaným tvrzený příjem i výdaje z bankovního výpisu a úvěrových registrů. Z výzvy ze dne 20. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná úvěrová smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Sankcí za případné nesplnění uvedené povinnosti poskytovatele je neplatnost uzavřené smlouvy. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně předně prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu výše citovaného zákona. Údaje zjištěné ohledně poměrů žalovaného a ověřené žalobkyní z pohybů na účtu žalovaného i v bankovním registru lze považovat za dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože z prokázaného příjmu, dle statistických údajů odhadovaných výdajů a při zohlednění stávajících závazků žalovaného bylo možné dovodit, že žalovaný disponoval dostatečným čistým příjmem ke splácení dle nastavených parametrů smlouvy. Zatímco žalobkyně poskytnutím úvěru svůj závazek z uzavřené úvěrové smlouvy splnila, žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že smluvní podmínky dodržel. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaným žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Proto soud žalobě vyhověl včetně požadavku na zaplacení úroku a zákonného úroku z prodlení z neuhrazené částky.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, a to v celkové výši 1 000 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku 800 Kč a paušální náhradě dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 2 x 100 Kč za návrh ve věci samé a výzvu k plnění, neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu.