40 C 3/2026-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 163 869,05 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“ nebo „původní věřitel“) dne 11. 6. 2024 uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly také Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě uzavřené smlouvy žalovanému na úvěrový účet č. , č. účtu, poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných přímo ve smlouvě. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 16,99 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, případně poplatky za pojištění. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalobkyně uplatňuje úrok z úvěru ve výši 12 % ročně, což je výše, která odpovídá právním předpisům upravujícím spotřebitelské úvěry. Smluvní strany si dále sjednaly, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky je žalovaný povinen platit zákonný úrok z prodlení a náklady spojené se správou úvěru v prodlení, tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky. Banka je oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, ačkoliv ho k tomu banka několikrát písemně vyzvala. V důsledku toho banka úvěr k 2. 4. 2025 zesplatnila, o čemž byl žalovaný písemně informován. Pohledávka banky v celkové výši 168 505,44 Kč byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2025, s účinky k 1. 7. 2025, postoupena na žalobkyni, to postupitelka písemně oznámila žalovanému dopisem z 8. 7. 2025. K datu postoupení pohledávka činila celkem 168 505,44 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 156 283,70 Kč, připsaných úroků úvěru ve výši 4 688,40 Kč (dohromady jistina pohledávky ve výši 160 972,10 Kč), úroku z prodlení ve výši 4 636,39 Kč a poplatků ve výši 2 896,95 Kč. Od doby postoupení nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 160 972,10 Kč, úrok z prodlení ve výši 4 636,39 Kč kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky, poplatků ve výši 2 896,95 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 163 869,05 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, úrok z úvěru ve výši 12 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 4 688,40 Kč za dobu od 2. 7. 2025 do zaplacení, a úrok z úvěru ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 156 283,70 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení svého dluhu, neuhradil ničeho. Banka před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmu, a ten ověřila z potvrzení vystaveného zaměstnavatelem. Výdaje stanovila na základě sdělených informací za použití statistických dat v kombinaci s interními informacemi banky. Žalovaného dále lustrovala v dostupných databázích dlužníků. Na základě uvedeného dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 3. 2026, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti omluvila. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Ze Smlouvy o úvěru 11. 6. 2024 včetně Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., Sazebníku a podkladů pro soudní jednání soud zjistil, že banka s žalovaným dne 11. 6. 2024 uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalovaný obdržel dne 11. 6. 2024 na svůj účet úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku ve výši 2 918 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 16,99 % ročně, vždy k 20. dni v měsíci počínaje 22. 7. 2024. Žalovaný uhradil celkem 5 splátek po 2 918 Kč, tedy celkem 14 590 Kč. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu z 4. 6. 2024, potvrzení o výši příjmu z 31. 5. 2024 a listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž ověřila žalovaným tvrzený příjem ve výši 25 120 Kč z potvrzení zaměstnavatele , právnická osoba, . ze dne 31. 5. 2024 (čistý příjem za posledních 12 měsíců činí 22 815 Kč). Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, žije u rodičů/partnerky, je zaměstnán a vyučen, počet členů domácnosti 3, všichni mají příjem. Ohledně svých výdajů nebo dalších závazků neuvedl ničeho. Žalobkyně nedoložila, že by banka žalovaného lustrovala v databázích dlužníků. Z výzvy ze dne 1. 3. 2025 bylo zjištěno, že banka žalovaného vyzvala k úhradě splatného dluhu, výzvou z 2. 4. 2025 pak okamžitě zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 7. 2025 bylo zjištěno, banka oznámila žalovanému, že svou pohledávku z úvěrové smlouvy postoupila na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když ohledně výdajů žalovaného nezjistil ničeho. Nevyžádal si výpisy z účtu žalovaného, z nichž by bylo možno ohledně výdajů vycházet. Ač tvrdil, že provedl lustraci žalovaného, k tomuto tvrzení nedoložil důkaz. Při výpočtu disponibilní částky (splátky) se spolehl toliko na vlastní databázi a statistické údaje, což není, s ohledem na poskytovanou výši úvěru dostatečné. Proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalovaný prokazatelně získal od banky majetkový prospěch ve výši 150 000 Kč, a žalobkyně prokázala, že pohledávku za žalovanou nabyla. Z podkladů žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 14 590 Kč. Částka ve výši 135 410 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení.7. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdil (natož aby doložila) o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na jeho bankovní účet a ocitla se tak v jeho dispozici. Současně se ani nedostavil k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat),