40 C 303/2025-19 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 25 601,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 9. 2023 s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného kontrolou v několika registrech a dostupných databázích, výpočtem částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr opakovaně, vždy však maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky i smluvní sankce; splatnost splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný načerpal částku ve výši 57 138 Kč a uhradil celkem 42 960 Kč. Jelikož porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, využila žalobkyně k 19. 8. 2025 svého práva úvěr zesplatnit a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Žalovaná částka ve výši 25 601,10 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 24 001,10 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (300 Kč za měsíc vymáhání), a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč (tj. 500 Kč v případě prodlení s úhradou splátky). Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 4 468,64 Kč (tj. 26,28 % ročně z částky 24 001,10 Kč od 20. 8. 2025 do 24. 11. 2025), úrok ve výši 12 % ročně z částky 24 001,10 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 659,09 Kč (tj. 11,5 % ročně z částky 25 601,10 Kč od 3. 9. 2025 do 24. 11. 2025) a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 601,10 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Ačkoliv byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 3. 3. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2023 vč. Úvěrových podmínek, Karty klienta a listiny nazvané Ověření bonity MLS a Úvěrové zprávy (NRKI) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s tím, že se zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr až do výše 15 217 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíční částkou ve výši 4 % z dlužné částky, min. 400 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná ověřovala bonitu žalovaného a za tím účelem jí žalovaný poskytl údaje o svých příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá děti, žije v podnájmu, je podnikatel, jeho příjem činí 70 000 Kč a výdaje činí 20 000 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z tvrzeného příjmu, životního minima člena domácnosti 4 860 Kč, zjištěných splátek jiným společnostem ve výši 10 768 Kč a výše splátky schváleného úvěru 609 Kč a dospěla tak k částce představující maximální limit splátky (MLS), resp. zbývající MLS klienta (částka, která klientovi zůstane po pro zbytné výdaje) ve výši 53 763 Kč; ke zbývající MLS domácnosti ve výši 42 563 Kč pak dospěla tak, že ještě mimo životního minima člena domácnosti 4 860 Kč a výše splátky 609 Kč od tvrzeného příjmu odečetla normativní náklady na bydlení ve výši 11 200 Kč. Žalobkyně současně provedla lustraci žalovaného v registrech dlužníků s negativním výsledkem. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem 38 231 Kč a uhradil 14 229 Kč, dluh na jistině činí 24 001,10 Kč. Výzvou ze dne 19. 8. 2025 žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného úhradě. Opětovně ho pak vyzvala předžalobní výzvou prostřednictvím svého zástupce.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná úvěrová smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Sankcí za případné nesplnění uvedené povinnosti poskytovatele je neplatnost uzavřené smlouvy. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně předně prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu výše citovaného zákona. Údaje zjištěné ohledně poměrů žalovaného přímo od žalovaného a způsob výpočtu maximálního limitu splátky (MLS) lze považovat za dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti pro daný typ bankovního produktu ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jež byla do českého řádu implementována prostřednictvím zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů (viz rozsudek švédského Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 5868-16). V případě kontokorentních či revolvingových úvěrů, určených k překlenutí momentální nepříznivé finanční situace žadatele, poskytovaných zpravidla (opakovaně) v nižších částkách, s jejichž poskytnutím je spojen mj. požadavek na rychlost sjednání a poskytnutí úvěru, dle názoru soudu postačí základní informace poskytnuté spotřebitelem, aniž by je poskytovatel musel zdlouhavě ověřovat s dalších listin, a lustrace žadatele v dostupných registrech, kterou lze provést ihned. V dané souvislosti nelze rovněž opomenout základní zájem řádného poskytovatele úvěru, a tím je zisk z poskytnutého úvěru v podobě úroku. Lze tedy předpokládat, že úvěruschopnost žadatele poskytovatel zkoumá (v jakékoli případě) především ve vlastním zájmu. Zatímco žalobkyně poskytnutím úvěru svůj závazek z uzavřené úvěrové smlouvy splnila, žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že smluvní podmínky dodržel. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaným žalobkyně úvěr zesplatnila. Proto soud žalobě vyhověl s tím, že žalobu zamítl pouze v části, v níž se žalobkyně domáhala dalšího úroku ve výši 0,5 % ročně z dlužné jistiny, když žalobkyně má v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru nárok toliko na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně, a nebylo tvrzeno případné dřívější datum, od něhož se žalovaný nachází v prodlení.7. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu (dle pol. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „sazebník“)). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena a) sazebníku 1 281 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 1 025 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 256 Kč.8. Výrok o náhradě ná